Služebníček, Vaše Veličenstvo!
Díky zákonu z roku 2014 mohou Češi získat občanství země, kde dlouhodobě žijí, aniž by se vzdali toho českého (bratia Slováci na tuto možnost stále ještě čekají), což po brexitu obzvlášť kvitujeme. Pro hloubkové zapuštění kořenů do ostrovní půdy je třeba zde aspoň pět let bydlet (tři, pokud je manžel/ka již místní) a vlastnit velký pytlík zlaťáků:
- 4500 Kč, abyste se úředníkům pochlubili, jak pěkně umíte anglicky.
- 1500 Kč na test „Život ve VB“, prokazující, že o zemí víte spoustu patriotských zajímavostí, které k životu ve VB mimochodem nebudete skoro vůbec potřebovat.
- 40.000 Kč na vyřízení přihlášky; v ceně už je poplatek L80 (2400 Kč) za slavnostní ceremonii, kde slíbíte doživotní věrnost Jejímu Veličenstvu.
Loni v září jsem prošla testem a měsíc nato naklusala na jakýsi podivný úřad, kde mi sňali otisky prstů a podívali se, jaké podpůrné dokumenty vládě ke své žádosti stát se občanem posílám. (Nabídli mi je za dalších 1500 Kč zkontrolovat, ale usoudila jsem, že nebudu zbytečně živit ouředního šimla. Pokud jim moje papíry nebudou stačit, napíšou si o další; při nervy trhajícím vyřizování trvalého pobytu jsme si kdysi takhle vesele korespondovali a vyměňovali lejstra několik měsíců.)
Na konci listopadu přišla dobrá zpráva – byla jsem shledána způsobilou stát se britskou občankou, a jediné, co mě dělí od naturalizačního certifikátu, je přísaha věrnosti královně. Gratulujeme, vyčkávejte dalších pokynů, psali.
V půlce února přišel další dopis, který mi sděil, že musím absolvovat tu vlasteneckou slavnost a mám se na ni zaregistrovat na městském úřadu, ale kvůli lockdownu je stejně nedělají, a pak budou dost pozadu. Vyčkávejte dalších pokynů, psali opět. Zadoufala jsem, že do důchodu se občanství snad dočkám.
V polovině března najednou zvoní telefon, a že mě zvou na online ceremonii, a kdy by se mi to tak hodilo? Domluvili jsme se na hned na dalším úterý v 15.30 – to akorát končí vyučování, tak rychle pošlu žáčky do rodičovských náručí, a sednu k počítači.
V ono úterý jsem si oblékla božohodové kalhoty z dílny Marks & Spencer (ze sekáče za dvě libry) a svou nejlepší halenku, kterou jsem dokonce i vyžehlila. Hned při první hodině – tělocviku – mi došlo, že to nebyla nejvhodnější volba, a tak jsem radši změnila učební plán, abych se nemusela plazit po zaprasené zemi (Briťata se ve škole nepřezouvají) a potit se.
Den plynul poklidně, moji čtyřletí prvňáčci si hezky hráli, a my je s asistentkou volaly jedno po druhém a četly s nimi z čítanky. Krásný, pohodový den, dokonale se hodící k tak přelomové životní události, která mě už za hodinku čeká. Venku svítí sluníčko a z otevřených oken proudí svěží čerstvý větřík.
Svěží vánek jara však najednou přidusil nepříjemný zápach ze záchodků, přidružených ke třídě. Šla jsem pro jistotu na obhlídku – minimálně abych ten smrad vysprejovala – a co nevidím: V poslední kabince stojí chlapeček, kterému se občas přihodí nějaká ta vyměšovací nehodička, nervozně se usmívá a snaží se maskovat zahnědlý záchod. Bylo naprosto evidentní, že řídké bobo bylo rychlejší než ruce, překotně stahující těsné kalhoty.
(Zde budu laskavá a ušetřím čtenáře detailních popisů toho, v jakém stavu bylo dítko i záchod. Řekněme jen, že já jsem žáčka čistila čtvrt hodiny, a kolegyně zatím myla a dezinfikovala mísu, podlahu a půl kabinky. Ještě že nemusím na žádnou reálnou slavnost s reálnými lidmi v reálné zasedačce, to by asi všichni padli!)
I tak jsem se však před velkým online setkání navoněla, učesala, připravila pas, rychle vytiskla kopii slavnostního slibu a přilepila ji vedle kamery – co kdyby to po mně chtěli odříkat zpaměti? Takhle mám aspoň taháka a bude to vypadat, že cituji z hlavy.
V 15.30 na obrazovce vyskočila paní, nad jejíž hlavou visel veliký, zlatě zarámovaný obraz Jejího Veličenstva královny Alžběty II., a vedle portrétu se rozpínala britská vlajka. Paní mě (v mém kabinetu!) hezky přivítala, a nechala si ukázat průkaz totožnosti. Poté se mě zeptala, jestli budu věrnost přísahat nebo slibovat, a bez zbytečných okolků jsme přešli k samotnému aktu.
Taháka ani nebylo zapotřebí a vše šlo jak po másle do chvíle, kdy úřednice oznámila, že teď mi pustí státní hymnu. Nebyla jsem si jistá, jestli zůstat sedět nebo si stoupnout. Dřepění je neuctivé, ale zato by se paní nenaskýtal trapný pohled na mé pěkné slovanské boky. Paní s úsměvem řekla, že to je na mě, a hodila na obrazovku video s hymnou. Zůstala jsem tedy sedět na židli a radši se ani nenamáhala zpívat, protože nač v takovéto velké chvíli poukazovat na to, jsem si právě s hrůzou uvědomila, že zpaměti znám jen první sloku státní hymny?
Když tóny utichly a paní se vrátila na obrazovku, pogratulovala mi k významnému životnímu jibileu a zeptala se, jestli mám nějaký dotaz. Moudře jsem spolkla otázku, jestli mi vrátí těch osmdesát liber za ceremonii na městském úřadu, když jsme to teď odflákli během sedmi minut online, a rozloučili jsme se. Zatlačila jsem slzu dojetí, odolala pokušení vyfotit si teď už černou obrazovku, ať mám na dnešní velký den nějakou památku, a vydala se na právě začínající pedagogickou poradu. Nejdřív povinnosti, potom zábava – zvlášť teď, kdy se ze mě po půl životě v Anglii stal opravdický, zodpovědný občánek. Životní milník proto oslavím až doma, a to pořádnou horkou britskou sprchou!
Alena Damijo
Tulipánové radovánky
Miluju jarní květy, a když dcera navrhla, že bychom mohli zajet na tulipánové pole na jihu Anglie, nadšeně jsem souhlasila. Už léta toužím navštívit Holandsko a procházet se tam mezi nekonečnými lány
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Tuleja publikoval i v pochybných vědeckých časopisech, nyní žádá o stažení článků
Kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja požádal Slezskou univerzitu, aby stáhla z jeho...
Poslanci mají jednat o zákoníku práce, ANO chce zabránit výpovědi bez důvodu
Přímý přenos Poslanci mají začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela zákoníku práce předpokládá...
V Polsku zatkli šestnáctiletého mladíka kvůli útoku na varšavskou synagogu
Polská policie zadržela šestnáctiletého mladíka, kterého podezírá z útoku na synagogu Nožykowých ve...
SPOLU paroduje heslo ANO a spojuje ho s Ruskem, premiér Fiala to hájí
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
- Počet článků 111
- Celková karma 9,44
- Průměrná čtenost 2008x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com