Happy Easter - Velikonoce na Britských ostrovech

Velikonoce - slovanský poetický název toho, čemu angličtina říká prozaicky Easter. Etymolog amatér by mohl anglický název odvozovat od slova East – východ, s poukazem na to, že Velikonoce se začaly slavit na východě.

Autorka při školních palačinkových závodech, v nichž obhájila fantastické předposlední místo. ( )

Existují minimálně tři různé teorie pro vznik anglického pojmenování "Easter", protože Velikonoce jsou také brány jako svátky jara, života, zrodu něčeho nového. Proto by toto slovo mohlo souviset se skandinávským slovem Eostur, označujícím jaro, případně se jménem saské bohyně úsvitu a východu Eastre (Ostary). Není nezajímavé, že ve starověké Fénicii a Mezopotámii uctívali bohyni Aštoret (Ištar). Jednalo se o bohyni plodnosti a sexu a jejím symbolem bylo vajíčko a zajíc.

V Anglii příchod Velikonoc ohlašuje masopustní úterý, Shrove Tuesday, které je spíše známé pod názvem Pancake Day neboli Palačinkový den. Předpokládá se, že palačinky jsou s tímto dnem spjaty proto, že je to vhodné jídlo ke zkonzumování zbytků tuku, másla a vajec, tedy jídel o nadcházejícím přísném čtyřicetidenním půstu zakázané. Mimochodem spousta Britů, i těch nevěřících, si během půstu něco odříká, většinou čokoládu nebo víno. Moje kolegyně si letos odříká vztek na tchýni a protivné lidi, což prý je mnohem těžší než vzdát se na čtyřicet dnů čokolády.

Ale zpět k palačinkám. Světově unikátní akce se toho dne koná už od roku 1445 ve městě Olney v hrabství Buckinghamshire - jedná se o speciální palačinkový závod (Pancake Day Race). Koná se na památku hospodyně, která v onen den smažila palačinky, když tu náhle zaslechla zvon, zvoucí ke zpovědi, i vyběhla ven, oblečena do zástěry a s pánvičkou v ruce.

Palačinkové závody probíhají v tento den i na jiných místech, a když jsem se o tom dozvěděla, jako správná Češka se švejkovským odkazem jsem tuto britskou tradici zavedla i u nás ve škole. Akce má velký úspěch a děti se na ni těší už dlouho dopředu. Vrcholem dne jsou potom za skandování dvou set dětí také závody učitelů (letos jsem obhájila vynikající předposlední jméno) a po skončení vyučování nastoupí na startovní čáru s pánvičkami v ruce rodiče. Tento rok se sešla obzvlášť soutěživá elita, a při závodech tekla dokonce i krev (z naraženého palce) a došlo k výronu kontíku. Ale byla sranda!

Školy rovněž udržují tradici velikonočních klobouků zvaných Easter bonnet, jež by se pak správně měly nosit na nedělní sváteční bohoslužbu. Původně si tak ženy dopřávaly v období postního odříkání něco pěkného na sebe, ale dnes už se to trochu překroutilo a klobouky většinou vyrábějí jen děti. V současné době se na tyto klobouky už téměř od Valentýna prodávají již předem připravené sady, které také obsahují ozdoby s motivy květin, vajíček, zajíčků či kuřátek. Často se pak pořádají soutěže o nejkrásnější klobouček.

Co se týče samotných Velikonoc a jejich tradic, malování vajíček není rozšířeno vůbec, a nepamatuji se, že bych tu kraslici někde viděla, i když to prý někteří lidé dělají. Vajíčka se zde samozřejmě vyskytují, ale buď kýčovitá plastová, nebo čokoládová. Nejsou však obalena staniolem s veselými motivy kuřátek a zajíčků, jak by se to slušelo, nýbrž zcela nepoeticky nesou díky svým příchutím loga tyčinek Mars, Snickers, lentilek Smarties, k vidění jsou ale i vajíčka s Barbínama či Bořkem stavitelem. Oproti českým vajíčkům jsou poměrně velká a zabalená v krabici. Prodá se jich značné kvantum a dočetla jsem se, že před pár lety jich čokoládovna Cadbury prodala tolik, že kdyby se postavila na sebe, byla by devětsetkrát vyšší než Mount Everest. 

 Vajíčka v Anglii nosí zajíc (Easter bunny). Zajíc navíc vajíčka poschová různě po domě či zahradě, a pak se na ně pořádá velký hon zvaný Egg hunt.

Pomlázka v Británii samozřejmě neexistuje a když se o ní dozvědí, vyvolá to spíše pohoršení a komentáře o sadismu a násilí než cokoli jiného (muži tento názor překvapivě nesdílí). Málokdo však ví, že i v Anglii existuje stará lehce násilnická tradice, jež káže ženám druhé pondělí po Velikonocích posadit své manžílky na židli, přivázat je, a jako výkupné vymáhat peníze. (Budu se o tom manželovi muset letos zmínit.) Muži jim to druhý den oplácejí (o tom se zmiňovat nebudu), ale nechtějí nazpět peníze, nýbrž žádají si o polibek. Ženám tak vyjde tato tradice laciněji.

A ještě jeden divný zvyk, byť ne tak dodržovaný, v Anglii mají – o Velikonocích pouští draky.