Sobota 31. října 2020, svátek má Štěpánka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 31. října 2020 Štěpánka

Britštější než Brit

15. 09. 2020 10:45:00
S blížícím se brexitem a záludným koronáčem, který limituje možnosti cestovat, vyvstala potřeba se po osmnácti letech v Londýně legálně pobritštit. Dost na tom, že každé moje dítě má jiné občanství,

a jak tvrdí manžel, nikdy nevíš, komu kdy může rupnout v bedně a pakovat tě odsud, i když tu máš trvalý pobyt. Nesnáším vyplňování různých formulářů, a tak jsem žádost o občanství měsíce (chci říct roky) odkládala. Před pár lety ale Česko zavedlo možnost dvojího občanství, takže padl můj patriotský argument „českého občanství se nikdy v životě nevzdám!“, načež přišla březnová karanténa a s ní zjištění, že kdybych chtěla odjet domů do Čech, tak v pohodě převezu dceru s českým pasem, ale tu s britským už si budu muset obhajovat jako nezletilého člena rodiny. A tak jsem (nerada) dala choti za pravdu a zahájila proces britanizace.

K získání britského občanství pro lidi z EU je třeba být tu určitou dobu „usedlíkem“ (štempl, že jsem vyplnila jakýsi post-brexitový formulář o pobytu), za £150 (4500 Kč) prokázat znalost anglického jazyka a za dalších £50 (1500 Kč) projít testem reálií zvaným Life in the UK Test.

Test obsahuje dvacet čtyři otázek z historie i současného dění, zeměpisu, poliktiky, práva a soudnictví, ekologie, státních svátků, zvyků a tradicí, běžného života, vynálezů, slavných osobností, školství, jídla, sportu, kultury a všeho, co se nějakým způsobem dotýká Velké Británie. Mezi místními obyvateli je známý jako „test, kterým by normální Brit v životě neprošel“. V tomto případě to asi není přehnané tvrzení ani suchý anglický humor, protože z mých vysokoškosky vzdělaných anglických kolegů – učitelů ho zvládl jen jeden.

Nemůžu říct, že mě uklidnilo, že databáze testu obsahuje tisíc otázek, z nichž mi systém v den D náhodně vybere dvacet čtyři kusů. V testu je potřeba správně odpovědět 75 % otázek, které naštěstí obsahují buď čtyři alternativy nebo možnost ‚pravda‘ či ‚lež‘. Jen díky tomu jsem první zkušební test zvládla na ohromujících 34 %. Deset dnů před zkouškou jsem se proto poctivě ponořila do učení a neustále opakovala všech pětačtyřicet zkušebních online testů, psala si z nich poznámky a cestou do práce studovala sto čtyřiceti stránkovou učebnici; kdo se ji naučí slovo od slova nazpaměť, má vyhráno!

Některé otázky byly samozřejmě lehké, ba triviální – který den se slaví Boží hod vánoční, kdo je manželem královny, jaká dvě přídavná jména obsahuje první verš státní hymny a jaký je úřední název celé země. Jiné jsem zvládla díky zálibě v prolézání hradů a zámků, takže jsem už předtím věděla, že normanská invaze nastala roku 1066, kdy Vilém Dobyvatel porazil v bitvě u Hastings anglosaského krále Harolda, a díky tomu vznikla dnešní angličtina - je to směsice anglosaských jazyků a staré francouzštiny. Dokonce jsem i věděla, že bitvu „popisuje“ vyšívaná tapisérie, jen jsem netušila, že měří sedmdesát metrů a je vystavena ve Francii, takže to zase byly dva body dolů. O tom, že Vilém později provedl jakési sčítání lidu a majetku zaznamenané v knize Domesday Book, se mi samozřejmě taky nesnilo, stejně jako jsem nedokázala odpověď na otázku, jestli slovo kráva - cow - je původu anglosaského, normanského nebo vikingského. (Jak vůbec mohu bez této znalosti v Anglii pít mléko?)

A to ještě nebylo nic proti otázkám typu kolik poslanců má velšský parlament, který pár vyhrál v roce 1984 zlatou medaili v krasobruslení, jaký skotský klan byl vyvražděn, protože včas neodpřisáhl věrnost Vilému Oranžskému, kdo skládal hudbu pro krále Jiřího VI., v jakém roce nastala svoboda tisku, kdy získali ženy stejné volební právo jako muži a které sufražetce za to mohou dámy poděkovat. Vysloveně pikantní byly i lahůdky „kdo navrhl podobu památníku Cenotaph?“, „Který skotský básník složil oslavnou báseň The Bruce?“ (a kdo to ten Bruce byl, aha?), a „O co šlo v listině Habeas Corpus Act?“ nebo ještě lépe „Kdy byla vydána?“

Hlava mi z toho šla kolem a na test jsem šla vyklepaná a s úpěnlivými modlitbami za Boží milost a pomoc. Uklidňovala jsem se tím, že v nejhorším znovu vyplajznu padesát liber za přezkoušení, a cestou jsem se ještě drtila jména a medaile úspěšných britských sportovců a a osvěžovala si místa slavných koňských dostihů.

V testovacím středisku jsem nasadila roušku, ukázala svůj pas, vymydlila si ruce dezinfekcí a na pokyn úředníka si do skříňky odložila všechny věci včetně svetru. Němec přede mnou se snažil hádat o mikinu, ale měl to marné – ve třídě prý není zima. (Bylo tam otevřené okno a rtuť venkovního teploměru ukazovala 14 °C.) Novou propiskou jsem ztvrdila své jméno a občanství, načež šla propiska do karantény; my v Británii totiž bereme rostoucí covidovou infekci vážně! Pak mě zkontrolovali, jestli mám prázdné kapsy a neskrývám v ponožkách, nohavicích, roušce a rukávech taháky. Stejně jako na letišti mě ojel detektor kovů. S pasem v ruce jsem přešla v doprovodu úředníka k počítači, kde mi jiná pracovnice opět zkontrolovala pas a vysvětlila, že mám tři čtvrtě hodiny na zodpovězení otázek, a výsledky dostanu do patnácti minut od skončení emailem.

Jak jsem byla nabušená, tak jsem byla hotová za pět minut, a děkovala Bohu, že mé oči ráno při opakování padly na informaci, že proudový motor sestavil v třicátých letech minulého století Frank Whittle, internet vynalezl Sir Tim Berners-Lee, Joseph Turner maloval krajinu a anglická, velšská a severoirská soudní porota má dvanáct členů (na rozdíl od Skotka, kde na to mají patnáct lidí). Testem jsem prošla, za odměnu si koupila malinový koblih a k večeři jsme objednali čínu.

Takže teď už „jenom“ vyplnit přihlášku, najít diplom z univerzity, potvrzující, že ovládám jazyk, a zaplatit čtyřicet tisíc korun (!). Proč jen nejsem cizinec, toužící po českém občanství?! Nejen, že správní poplatek za vyřízení žádosti činí pouhé dva tisíce korun, ale na test z českých reálií je třeba projít si jen tři sta poměrně lehkých otázek (i já zvládla cvičný test během pár minut na 29/30) a ještě ho stačí udělat na směšných 60 %.

Na druhou stranu ta zkouška z češtiny... Když jsem s magisterským titulem z bohemistiky neudělala test z českého jazyka pro 7. třídu, to asi radši zlatě nadrtit se, že prvního savce naklonoval Wilmont s Cambellem, a pak strávit několik měsíců o chlebu a vodě a šetřit na britské občanství!

Autor: Alena Damijo | úterý 15.9.2020 10:45 | karma článku: 40.88 | přečteno: 6086x

Další články blogera

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse

Alena Damijo

Balení - nejradši bych to zabalila

Jet na dovolenou je bezpochyby nesmírně vzrušující a většina z nás se na letní volno těší už od ledna. Škoda, že se totéž nedá říct i o dovolenkových přípravách typu vyřizování pojištění, dokupování nezbytností a zejména balení.

26.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 827 | Diskuse

Alena Damijo

Lekce z letního tábora

Má britská dcera se vrátila nadšená a vysmátá ze svého prvního českého tábora. Obrovský dík všem organizátorům, jako úča si umím představit, co to obnáší, ale dítě má nespočet zážitků na celý život, a ještě se jí zlepšil češtin!

4.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 38.10 | Přečteno: 2591 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marie Kubešová

Manětín

Malebné městečko uprostřed lesnaté krajiny na sever od Plzně bývá oprávněně nazýváno barokní perlou západních Čech. Svůj podpis tady zanechali nejvěhlasnější umělci barokního období.

30.10.2020 v 22:11 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 192 | Diskuse

Jarka Jendrisková

Živý zámek

Nazout si papuče a klouzat po sálech, míjet krby, servisy, trofeje, vytáčet hlavu o 180 stupňů po obrazech těch divných tváří, a nakonec prožít to zoufalé zjištění, že si si to stejně nebudu pamatovat.

29.10.2020 v 20:15 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 116 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na Safari v Tanzánii

V minulém článku jsem nastínil, že když se chce, lze zorganizovat safari za polovinu ceny, kterou po zvířenychtivých turistech chtějí naše cestovky. Dnes bychom se mohli podívat na jednotlivé tanzanské národní parky blíže.

29.10.2020 v 8:52 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 172 | Diskuse

Pavel Liprt

Pětaosmdesátiletý oslavenec ve městě Tábor, který poznal Švehlu i Sokolovo

Přesně před 85 lety spatřila světlo světa jedna působivá stavba zajímavého architektonického vzhledu. Švehlův most s odvážným a výjimečným konstrukčním řešením byl v Táboře slavnostně otevřen 28. října 1935.

28.10.2020 v 9:39 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 219 | Diskuse

Pavel Liprt

Příhradová kráska ve městě Tábor

Železniční příhradový most postavili jako součást první elektrifikované tratě u nás (možná i v celém Rakousko – Uhersku). Jisté je, že to byl dobrý příklad realizace zajímavé inženýrské stavby v krásné krajině.

27.10.2020 v 20:28 | Karma článku: 21.12 | Přečteno: 435 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 26.35 Průměrná čtenost 2031

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na osmnáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

Knižní výplody: 

Anglické listí (Ikar, 2017)
Mé anglické sezony (Ikar, 2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (Ikar, 2019)

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Najdete na iDNES.cz