Sobota 31. října 2020, svátek má Štěpánka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 31. října 2020 Štěpánka

Balení - nejradši bych to zabalila

26. 08. 2020 10:45:00
Jet na dovolenou je bezpochyby nesmírně vzrušující a většina z nás se na letní volno těší už od ledna. Škoda, že se totéž nedá říct i o dovolenkových přípravách typu vyřizování pojištění, dokupování nezbytností a zejména balení.

Já sice většinou začínám balit s nadšením, ale to postupně chladne, zpravidla přímoúměrně s rostoucím počtem věcí a zmenšujícím se místem v kufru. Respektive ne místu, ale počtu kil, které jsem si za těžké prachy koupila u nízkonákladové letecké společnosti. Nalijme si čistého vína: Kufr je někdy stejně drahý – ne-li dražší – než letenka, takže kdo může, měl by se zkusit sbalit do příručního zavazadla. Je to sice náročnější, ale zase si s sebou zaručeně nepovezete krávoviny.

Už od roku 2002 pendluji alespoň třikrát za rok na lince Londýn – Praha – Londýn, takže mám s balením bohaté zkušenosti, a až na pár drobností se ani neobtěžuji se seznamem a balím „na ostro“. Mám ráda systém, takže položím hned vedle skříně kufr, vyštvu z ložnice drahého manžela a na naši velkou postel skládám hromádky pro každou osobu, a to podle typu oblečení: Do jedné řádky jdou bundy, pod ně mikiny, následují trička, kalhoty a šortky, fusekle, spoďáry a plavky. Boty zaigelitkuju a hodím je rovnou do kufru, ideálně na dno, aby při manipulaci s kufrem nemačkaly oblečení. V tomto ohledu pomůže i balení rolovací technikou, které ušetří místo, a když dovedně provedené, svršky vydrží vyžehlené (zase ale nečekejme zázraky). Díky systému, který má doslova hlavu i patu, navíc přesně vidím, co mi kde ještě chybí.

Jak by bylo hezké říct, že díky letitým zkušenostem jsem před cestou doslova ztělesněním pokoje a nejsem nervózní jak starý pes! Ale jsem. Když totiž jedu na jinou dovolenou než do Čech, kde mám zázemí a druhý domov, dojde mi, že vlastně ještě potřebuju sbalit léky, náplasti na puchýře, krémy proti štípancům, opalovací krém, šitíčko, manikúru a tisíce dalších blbostí, a do toho kolem mě běhají děti a přerušují mé pracné soustředění milionem dotazů. (Zpravidla na věci, které jsem jim už minimálně desetkrát řekla.) To jsou přesně ty chvíle, kdy si v duchu tajně říkám, jestli by nebylo lepší se na všechno vykašlat a prostě zůstat doma.

No, v duchu...

No, tajně...

Tuhle mně praskly nervy, když jsem zjistila, že já lítám jak hadr na holi a děti, které měly proměnit chlév s vysokou podestýlkou v původní útulný pokojíček, se „náhodou na malou chviličku zakoukaly do mobilu“. Tu mojí ohlušující reakci by si za rámeček opravdu nikdo nedal! (Chudáci sousedi.) A to měla mladší dcera ještě tu drzost mi sdělit, že už má přece uklizeno, čímž zřejmě myslela to, že všechny krámy nakopala pod postel. Tak jsem jí je, inspirována Popelčinou macechou, vyházela na hromadu doprostřed pokoje, a vzhledem k různorodosti podpostelových předmětů ani nebylo potřeba znechuceně je zamíchat špičkou nohy a říct "do večera to přebereš, a potom přijdes odprosit“. A to mělo děvče ještě štěstí, že si pamatuju, že já jako malá „uklízela“ stejným způsobem, jinak bych byla vytočená ještě víc. Ale na druhou stranu mě potěšilo, že jsem aspoň konečně zjistila, kam se ztratily všechny kávové lžičky, i když z těch penicilinem prorostlých kelímků od jogurtu mi bylo, pravda, trochu blivno.

Pak už se ale konečně všechno dopakuje, zapne se kufr a vyrazí na cestu. U vody či v horách můžeme na pár dnů vydechnout a oddechnout, jenže pak zase začne pakování nanovo. Před zpáteční cestou je balení teoreticky jednodušší, protože se všechny věci z hotelových skříní jen přemístí do kufru a odpadá tak frantické lítání po bytě a hledání nejoblíbenějších šortek, jejich rychlé praní a sušení fénem. Prakticky to ale taky není taková procházka růžovým sadem, protože všechno trvá déle, než se předpokládá, takže je to zase stres a děs. Věřím však, že se jednou dostanu do fáze, kdy všechno během chvilky s úsměvem naskládám do kufru, a pak si půjdu s rodinkou naposledy v klidu vypít kafe. Už na tom skoro dvacet let intenzivně pracuju!

Autor: Alena Damijo | středa 26.8.2020 10:45 | karma článku: 21.68 | přečteno: 827x

Další články blogera

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse

Alena Damijo

Britštější než Brit

S blížícím se brexitem a záludným koronáčem, který limituje možnosti cestovat, vyvstala potřeba se po osmnácti letech v Londýně legálně pobritštit. Dost na tom, že každé moje dítě má jiné občanství,

15.9.2020 v 10:45 | Karma článku: 40.88 | Přečteno: 6086 | Diskuse

Alena Damijo

Lekce z letního tábora

Má britská dcera se vrátila nadšená a vysmátá ze svého prvního českého tábora. Obrovský dík všem organizátorům, jako úča si umím představit, co to obnáší, ale dítě má nespočet zážitků na celý život, a ještě se jí zlepšil češtin!

4.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 38.10 | Přečteno: 2591 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Gabriela Němčíková

Co teď jako máme dělat? Dyť je všecko zavřené!

V sobotu ráno manžel vstal hodně brzo, bo v pátek nebyl v hospodě, jak jsou teď zavřené. Byl naštvaný, že v pátek nebyl v hospodě a že v sobotu nemůže na fotbal. Taky byl naštvaný, že nám ještě pořád nejde playstation. Poprosila

29.10.2020 v 7:56 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 1109 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hlavně nesmí býti smutno...

...natož aby se brečelo! Sice "vypůjčené", ale pravdivé. Hlavní je, že to vždycky platilo, platí a platit bude. Tož tak od nás...

28.10.2020 v 18:57 | Karma článku: 21.21 | Přečteno: 395 | Diskuse

Blanka Veltrubská

Já chudinka malá

Na toulkách Šumavou....Ráno jsem vstávala brzy, chvíli po páté. Chtěla jsem spojit dva úseky a nezůstávat na Modravě. Nocování ve vlhkém údolí kousek od hospod mě moc nelákalo.

28.10.2020 v 8:53 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 292 | Diskuse

Ivana Lance

Regeneron Pharmaceuticals, Inc.

studuje nový koktejl antivirových protilátek. Tento koktejl: Regeneron byl podáván i prezidentu Trumpovi, v době, kdy onemocněl virem Covid-19.

27.10.2020 v 22:47 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 355 | Diskuse

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 26.35 Průměrná čtenost 2031

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na osmnáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

Knižní výplody: 

Anglické listí (Ikar, 2017)
Mé anglické sezony (Ikar, 2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (Ikar, 2019)

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Najdete na iDNES.cz