Sobota 31. října 2020, svátek má Štěpánka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 31. října 2020 Štěpánka

Upéct, vyklidit, vycídit, vybílit!

31. 03. 2020 10:00:00
Británie je v karanténě teprve týden, a tak se můžeme od okolních států inspirovat spoustou virálních nápadů na trávení přemíry času doma typu italský okenní zpěv oper či české šití. Roušky tu ale šijí jenom Češky,

a jenom proto, že Británie dala světu Beatles, Rolling Stones, Spice Girls či Queen, neznamená to, že každý občan dokáže zpívat jak Freddie Mercury. Z tohoto hlediska je proto možná dobře, že jsme se zatím zmohli jen na celonárodní okenní potlesk našim zdravotníkům.

O víkendu se ochladilo a zatáhlo, takže se mi nechtělo ani na tu jedinou povolenou zdravotní procházku, a rozhodla se zůstat doma. Ještě nedávno bych možná byla považována za líné prase, ale v dnešní době se nám říká zodpovědní občané, kteří v bezpečí domova zachraňují životy a pomáhají zdravotnímu systému. Měla jsem však chuť zacvičit si i doma přirozeným pohybem, tedy ideálně věnovat se něčemu, za co mi poděkuje i tělo, i náš byt. Na základě rad zkušených karanténíků jsem se proto rozhodla vykonat drobné domácí opravy, a s radostí oznamuju, že nám už konečně nevrže bezpečnostní zavírání dveří v dětském pokoji.

Další disciplínou domácí zvelebovací olympiády bylo mytí dveří. Naneštěstí máme přiblblé anglické dveře se spoustou vyřezaných čtverečků, navíc v bílém provedení, takže skutečně dobře umýt hned šestery není záležitostí několika minut, a činnost se proto běžně odkládá na “až bude čas.” Toho je tentokrát víc než dost, takže dál už se vymlouvat asi nelze. Když už jsem byla v tom čištění, drhnutí, leštění a cídění, vydrbala jsem i zrcadlo. To bych ale nikomu dělat neradila, protože to, co jsem tam viděla, bylo poměrně děsivé – jako by nestačilo, že mě teď oslepují bělobou zářící dveře.

Po čisticím maratonu mi samozřejmě vyhládlo, a tak jsem v rámci nácviku na Velikonoce upekla beránka - za to mi možná nepoděkují zipy u kalhot, ale rodina byla nadšená a rozhodně si jednoho berana všimli dříve než šesti neskutečně čistých dveří. Na ty jsem je dokonce musela upozornit.

Když jsem poté z kuchyňské linky smyla zaschlé cákance, usoudila jsem, že bych ty vnitřky mohla i přerovnat, protože na takové prkotiny taky léta nebyl čas. Hloubkový úklid linky mě záhy vyvedl z mylného přesvědčení, že doma nemáme dost plastových krabiček na jídlo. Ve skřínce jsem kromě rok přošlého českého bramborového těsta v pytlíku objevila také zplesnivělý jahodový džem – dárek od školních dětí, když ještě nebyl plesnivý – a taky tři konzervy rybiček. Hurá, udělám pomazánku! (A můžu do ní dát i hoooodně cibule, když se nechodí ven!)

V neděli jsem vstala za kuropění (rovná se v osm, ale už byl letní čas, takže v sedm) a vyvalila barel s deseti litry bílé barvy, štětce, válečky a lepicí pásku, a zahalila obývák do starých hávů a fólií. Poté jsme s dcerou do pěti večer malovaly obývák. Po dalších dvou hodinách úklidu a vracení věcí na původní místo (proč jen máme tolik knih?!), kdy mě bolelo úplně všechno a sotva jsem stála na nohou, jsem v horké vaně přemýšlela, jak jsem mohla před devíti lety vymalovat celý náš předposlední byt, když jsem navíc byla těhotná a měla doma energické čtyřleté dítě? A to mě teď ještě čeká půl bytu...

Málokdy jsem proto měla takovou radost z práce z domova jako včera. Záda v tahu, nohy v tahu, ruce vytahané až ke kolenům, dlaně popraskané, oči rudé, nosní sliznice podrážděná, v ústech sucho, hlas vichřice podoba. Jestli mi sobotní pohled do zrcadla přišel děsivý, tak ten dnešní nabyl pandemických rozměrů. Šéfka pak ráno psala, že by bylo dobré natočit pro žáčky nějaký video pozdrav. Tak to u mě v nejbližší době nehrozí, leda že bych je vystrašila do konce života, případně jim natočila naše sněhobílé stěny, vyleštěné a nekvílící dveře, do přímky vyskládané jídelní krabičky a drobky z piškotového beránka.

Včera odpoledne jsme opět zůstali doma. Ne proto, že bych chtěla dál zvelebovat byt, a nebo že bychom byli zodpovědní občané, ale jednoduše proto, že jsem se po akčním víkendu stráveném v Las Kychyňas a Santo Obýváko nemohla ani pohnout!

Autor: Alena Damijo | úterý 31.3.2020 10:00 | karma článku: 24.17 | přečteno: 627x

Další články blogera

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse

Alena Damijo

Britštější než Brit

S blížícím se brexitem a záludným koronáčem, který limituje možnosti cestovat, vyvstala potřeba se po osmnácti letech v Londýně legálně pobritštit. Dost na tom, že každé moje dítě má jiné občanství,

15.9.2020 v 10:45 | Karma článku: 40.88 | Přečteno: 6086 | Diskuse

Alena Damijo

Balení - nejradši bych to zabalila

Jet na dovolenou je bezpochyby nesmírně vzrušující a většina z nás se na letní volno těší už od ledna. Škoda, že se totéž nedá říct i o dovolenkových přípravách typu vyřizování pojištění, dokupování nezbytností a zejména balení.

26.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 827 | Diskuse

Alena Damijo

Lekce z letního tábora

Má britská dcera se vrátila nadšená a vysmátá ze svého prvního českého tábora. Obrovský dík všem organizátorům, jako úča si umím představit, co to obnáší, ale dítě má nespočet zážitků na celý život, a ještě se jí zlepšil češtin!

4.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 38.10 | Přečteno: 2591 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Gabriela Němčíková

Co teď jako máme dělat? Dyť je všecko zavřené!

V sobotu ráno manžel vstal hodně brzo, bo v pátek nebyl v hospodě, jak jsou teď zavřené. Byl naštvaný, že v pátek nebyl v hospodě a že v sobotu nemůže na fotbal. Taky byl naštvaný, že nám ještě pořád nejde playstation. Poprosila

29.10.2020 v 7:56 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 1110 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hlavně nesmí býti smutno...

...natož aby se brečelo! Sice "vypůjčené", ale pravdivé. Hlavní je, že to vždycky platilo, platí a platit bude. Tož tak od nás...

28.10.2020 v 18:57 | Karma článku: 21.21 | Přečteno: 395 | Diskuse

Blanka Veltrubská

Já chudinka malá

Na toulkách Šumavou....Ráno jsem vstávala brzy, chvíli po páté. Chtěla jsem spojit dva úseky a nezůstávat na Modravě. Nocování ve vlhkém údolí kousek od hospod mě moc nelákalo.

28.10.2020 v 8:53 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 293 | Diskuse

Ivana Lance

Regeneron Pharmaceuticals, Inc.

studuje nový koktejl antivirových protilátek. Tento koktejl: Regeneron byl podáván i prezidentu Trumpovi, v době, kdy onemocněl virem Covid-19.

27.10.2020 v 22:47 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 355 | Diskuse

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 26.35 Průměrná čtenost 2031

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na osmnáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

Knižní výplody: 

Anglické listí (Ikar, 2017)
Mé anglické sezony (Ikar, 2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (Ikar, 2019)

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Najdete na iDNES.cz