Sobota 31. října 2020, svátek má Štěpánka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 31. října 2020 Štěpánka

Vážená paní ředitelko,

27. 11. 2019 10:45:00
Poslušně hlásím, že po dobu Vaší nepřítomnosti se nic mimořádného nestalo a celý den jsme si ve škole hráli (Darwinovu hru na přežití skrze přizpůsobení se). Ukázalo se totiž, že kombinace...

...dopoledního celoškolního focení s odpolední diskotékovou oslavou Dne dětí je poměrně vražedná, zvlášť když vezmeme v úvahu, že včera večer jsme pořádali „školní kino“ a skončili až před osmou. Filmová účast byla hojná a popcorn a džus tekly proudem, takže třetina žactva byla dnes buď unavena a/nebo jim v krvi stále ještě proudil cukr z té rozpukané kukuřice a ze všech těch sladkostí, co si s sebou přitáhli. To se pochopitelně projevilo na chování, takže místo plánovaného klidného dne v kanceláři jsem se cítila jak zásahová jednotka rychlého nasazení.

Například jeden žák se svévolně pokusit opustit školu a se slovy "už mě to tu nebaví" zmáčkl s obdivuhodnou rychlostí všechny čudlíky, které uvolňují dveře. Nechci se chlubit, ale navzdory politováníhodným výsledkům v gymnaziálních hodinách tělocviku (chabé dovednosti, ještě chabější snaha) jsem s hbitostí londýnské veverky překonala recepční pult a žáka zadržela u vrat. Přišlo mu to velmi zábavné. (Mně ne.) Jistě Vás potěší, že jsem při zákroku zúročila i dovednosti získané na našem nedávném školení o „Pozitivním zvládání vypjatých situací“. Dítko jsem se pak snažila veselou a hravou metodou přimět k návratu do budovy, leč na mé pokusy jen zareagovalo slovy: „Tyhle triky, jak mě dostat zpátky do třídy, jsem už dávno prokouknul.“ Venku jsme potom strávili v družném rozhovoru půl hodinku na čerstvém smogu, já jen v tričku s krátkým rukávem. V osmi stupních nad nulou nic moc.

Fotograf byl velice milý a přátelský, jen jaksi nechápal, že když musí během dvou hodin individuálně odfotit přes dvě stě dětí a nadto udělat ještě sourozenecké fotografie, nemá zrovna čas se s dětmi vykecávat a plácat si s nimi „high five“ na rozloučenou. Sekretářce, která to tam organizovala, vřela krev. Když jsem se jí z legrace zeptala, jestli chce vystřídat, bez zaváhání souhlasila, vrazila mi do ruky seznam a rychle se vzdálila. Brzy jsem pochopila proč a taky ve mně vřela krev, což bylo po té půl hodině venku až skoro příjemné. Protože chlap fotil v hale, jež se po jedenácté proměňuje v jídelnu, tak se navíc zpozdily obědy, a všichni byli zruzení. Jestli si mohu dovolit ještě malý osobní postřeh, pan fotograf by si měl před vstupem do školy oprášit nejen boty, ale i znalosti historie – už v červnu, když tu byl naposledy, jsem mu vysvětlila, že Československo již víc než čtvrt století neexistuje, a teď udělal tu samou chybu.

Po poledni jsem měla na krokoměru 22 159 kroků a se sekretářkou jsme si povídaly o tom, jak máme chuť zalézt do kouta, stočit se do klubíčka, tiše brečet, nic neřešit, po ničem nepátrat a hlavně nepřepínat. Taky jsme probraly, kolik vína už bychom zdolaly, kdybychom byly alkáči a měly dovoleno v práci pít, a že je vlastně trochu smutné, když se v práci, kde trávíme většinu času, těšíme celý den domů. Shodly jsme se na tom, že v ideálním světě by zaměstnání mělo být radostným místem, z něhož se pak přesuneme do jiného radostného místa, domova. Obě jsme souhlasily, že většinou to tak máme, ale dneska ne. Mimochodem i při této krátké filozofické debatě jsme byly několikrát vyrušeny.

Školu jsem opustila po deseti hodinách práce před šestou večerní, kdy byl z družiny konečně vyzvednut poslední žák. Omlouvám se, že podávám hlášení až v deset večer (nebojte, kdyby byl problém, hned bych volala), ale doma jsemmísto k notebooku padla k Netflixu a čučela na romantickou vánoční komedii. Místo kvalitní, zdravé, vyvážené a domácí večeře jsem objednala čínu. Její barva a aromatická chuť dávaly tušit, že obsahuje mnoho různých éček, ale zase mě vzpružily natolik, že jsem zahodila do koše rezignační dopis, který jsem sesmolila ve vlaku na cestě domů; protože dneska sice škola radostným místem nebyla, ale zítra už třeba zase (snad!) bude.

Už se na Vás moc těším!

Srdečně zdraví

Vaše zástupkyně

Autor: Alena Damijo | středa 27.11.2019 10:45 | karma článku: 23.84 | přečteno: 1031x

Další články blogera

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse

Alena Damijo

Britštější než Brit

S blížícím se brexitem a záludným koronáčem, který limituje možnosti cestovat, vyvstala potřeba se po osmnácti letech v Londýně legálně pobritštit. Dost na tom, že každé moje dítě má jiné občanství,

15.9.2020 v 10:45 | Karma článku: 40.88 | Přečteno: 6086 | Diskuse

Alena Damijo

Balení - nejradši bych to zabalila

Jet na dovolenou je bezpochyby nesmírně vzrušující a většina z nás se na letní volno těší už od ledna. Škoda, že se totéž nedá říct i o dovolenkových přípravách typu vyřizování pojištění, dokupování nezbytností a zejména balení.

26.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 827 | Diskuse

Alena Damijo

Lekce z letního tábora

Má britská dcera se vrátila nadšená a vysmátá ze svého prvního českého tábora. Obrovský dík všem organizátorům, jako úča si umím představit, co to obnáší, ale dítě má nespočet zážitků na celý život, a ještě se jí zlepšil češtin!

4.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 38.10 | Přečteno: 2591 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Gabriela Němčíková

Co teď jako máme dělat? Dyť je všecko zavřené!

V sobotu ráno manžel vstal hodně brzo, bo v pátek nebyl v hospodě, jak jsou teď zavřené. Byl naštvaný, že v pátek nebyl v hospodě a že v sobotu nemůže na fotbal. Taky byl naštvaný, že nám ještě pořád nejde playstation. Poprosila

29.10.2020 v 7:56 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 1109 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hlavně nesmí býti smutno...

...natož aby se brečelo! Sice "vypůjčené", ale pravdivé. Hlavní je, že to vždycky platilo, platí a platit bude. Tož tak od nás...

28.10.2020 v 18:57 | Karma článku: 21.21 | Přečteno: 395 | Diskuse

Blanka Veltrubská

Já chudinka malá

Na toulkách Šumavou....Ráno jsem vstávala brzy, chvíli po páté. Chtěla jsem spojit dva úseky a nezůstávat na Modravě. Nocování ve vlhkém údolí kousek od hospod mě moc nelákalo.

28.10.2020 v 8:53 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 292 | Diskuse

Ivana Lance

Regeneron Pharmaceuticals, Inc.

studuje nový koktejl antivirových protilátek. Tento koktejl: Regeneron byl podáván i prezidentu Trumpovi, v době, kdy onemocněl virem Covid-19.

27.10.2020 v 22:47 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 355 | Diskuse

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 26.35 Průměrná čtenost 2031

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na osmnáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

Knižní výplody: 

Anglické listí (Ikar, 2017)
Mé anglické sezony (Ikar, 2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (Ikar, 2019)

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Najdete na iDNES.cz