Jednu věc pořádně
Podle posledních studií více učitelů z profese odchází než se do ní kvalifikuje, a tak se rozumné vedení škol snaží filtrovat nesmysly z vlády a podporovat učitele, kde může. Když se člověk totiž cítí oceněný, tak ho práce baví a jde mu od ruky lépe, než kdyby na něj celý den někdo řval, že musí dělat více a rychleji. Také proto jsme se v pracovní době zúčastnili série školení na téma rovnováha práce a odpočinku.
Nebudu zapírat, že se mně na ní nejvíc líbilo občerstvení; se spřátelenou školou jsme se střídali v hostování, a tak jsme se vzájemně předháněli v tom, kdo připraví lepší svačinky, což je zdravá soutěživost, která doslova nese ovoce. Naopak bych se obešla bez populární mindfulness a meditace, které byly součástí kurzu – coby křesťanka radši chodím s problémy a stresem rovnou k Šéfovi, než abych se v duchu brodila šustivým listím, navíc jak na mě někdo začne mluvit „uklidňujícím“ hlasem, vypínám a usínám. (Soudě dle lehkého chrápání vedle sedícího kolegy nejsem sama.)
Nesmírně mě ale v množství myšlenek a postřehů zaujala rada „každý den se soustřeďte vždy jen na jednu věc a tu dotáhněte až do konce.“ Nejdřív mi to přišlo naprosto triviální, ale potom jednoduše geniální – to když jsem si v duchu projela svůj běžný den a zjistila, že jsem velice dobrá v tom něco začít, ale už ne tak v tom dovést to do zdárného konce.
Například vyrábění nástěnky po vyučování: V 15.30 vypouštím děti domů, a ty, co mi tam zůstanou v 15.40, odvedu buď do družiny, nebo na zájmové kroužky, které se konají ve škole. Zhluboka vydechnu a jdu si uvařit čaj. Ve sborovně zapnu konvici a vzpomenu si, že jsem ráno poslala do tiskárny pracovní listy na zítra, a tak je jdu vytisknout. Přitom potkám kolegyni, která se chce na něco zeptat, a tak to probereme rovnou na chodbě. Díky tomu sice zapomenu na pracovní listy, ale ne na čaj, a tak se vracím do sborovny, jen si ještě skočím na záchod. Tam zjistím, že jsem dobrala poslední toaleták, což je šikovné, protože šedá rolička se vždy hodí na třídní vyrábění. Dodám nový papír, umyju si ruce a hned odnáším roličku do třídy, než ji spatří a vyhodí uklízečka. V kreativním koutku si všimnu neuklizených tužek, a tak je sbírám a dávám je tam, kam patří. Některé jsou už pěkně tupé, a tak jdu pro elektrické řezátko a připravím je na zítra pro mladou studentku, která ke mně chodí jednou za týden pomáhat. Vzpomenu si na ten čaj, ale předtím ještě mrknu na mobil a odpovím na pár zpráv.
Dojdu do sborovny a zjistím, že mi mezitím někdo vyfoukl uvařenou vodu, a tak znovu doplním konvici a jdu (opět) do tiskárny. Pracovní listy si odnesu do třídy, dojdu pro čajíček a usednu k počítači. Na nástěnku (která měla být hotová už před týdnem) potřebuju vytisknout písmenka a pár souvisejících obrázků. Nejprve však otevřu email, kdyby tam bylo něco důležitého. To je ovšem chyba, protože u mailu se zaseknu minimálně na dvacet minut.
Konečně tevřu stránku s barevnými písmenky a dlouho se rozhoduji mezi barvou, tématy a vzorky. Toto plýtvání časem si odůvodním tím, že na zdi třídy budu muset koukat pár týdnů, a tak se vyplatí investovat čas do nalezení něčeho, co ladí mémmu modrému oku. Kopírováním písmenek do Wordu vytvářím název, a už jsem asi v polovině nápisu, když v tom přijde kolegyně – kamarádka, aby se zeptala, jak jsem se dnes měla. Jak si tak hezky povídáme, všimnu si pracovních listů vedle ní a dojde mi, že k nim musím ještě připravit lepidla a nůžky. V Anglii totiž děti dostávají všechno ze školy, rodiče pořizují jen uniformy. Zatímco se kolegyně loučí, já dávám věci na stolky a hledám nová lepidla. Mezitím přijde jiná kolegyně, připomínající mi, že se blíží vánoční představení, a že musíme naplánovat zkoušky zpěvu. Obě si proto vezmeme své diáře a jdeme do kanceláře, kde sídlí velký celoškolní diář.
Cestou zpět do třídy mě napadne, že by bylo pěkné dát na nástěnku i pár fotek dětiček, a tak procházím stovky fotek a nadávám si, že jsem neudělala složku pro každé dítě, do které bych ty fotografie ukládala. Už jedenáct srpnů po sobě si slibuji, že letos budu opravdu konzistentní a snímky začnu třídit hned prvního září, a ne až v květnu při psaní slovních hodnocení. Jak tak ty fotky probírám, rovnou pár složek vytvořím, když už jsem tak v tom. Vybrané fotečky pošlu do tiskárny a na chodbě posléze potkávám školníka, který rádoby nenápadně zvoní klíči, a není to připomínka Sametové revoluce.
Je půl šesté a odcházím ze školy s frustrujícím pocitem, že jsem sice byla celý den na nohou, ale prakticky za sebou nemohu nic vykázat – a už vůbec ne tu nástěnku – a ještě si nesu práci domů. Jistě, práce je vždycky víc než dost a přerušení a vyrušení zákonitě přichází, ale kdybych se jasně soustředila na misi „nástěnka“, nezabila bych spoustu zbytečného času tříděním spousty zbytečných dopisů, papírů, fotek a tupých tužek. I doma bych nezačínala dělat třicet tisíc věc zatímco vybaluju nákup, ale prostě bych vyndala věci z tašek, a pak až dělala něco dalšího. Tohle totiž není multitasking, ale (ne)organizovaný chaos; hlavně že však dětem neustále opakuju, že si nejdřív mají uklidit jednu hračku, než si vezmou další!
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
Pád zhýralého náměstka otřásl Moskvou. Pod Šojguem se houpe židle
Premium Ruskou politickou scénu rozvířil největší korupční skandál od začátku války. Zatčení náměstka...
Financial Controller (A12540)
AURES Holdings a.s.
Praha
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2026x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com