Sobota 31. října 2020, svátek má Štěpánka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 31. října 2020 Štěpánka

Hurá do Walesu!

8. 11. 2019 10:30:00
Doma máme podzimní tradici – vyjet za Londýn a strávit pár dní poznáváním britských krás. Letos padla volba na Wales, konkrétně pohoří Snowdonia, v němž se tyčí druhá největší hora Británie, Snowdon. Ta má stejně jako Sněžka...

...v názvu "sníh", jak mi došlo při psaní tohoto článku ("Blesk" a "Postřeh" jsou má prostřední jména.)

Moje vědomosti o Walesu začínaly tím, že tam dobře hrají rugby, že Wales se velšsky řekne Cymru (náhodná informace z historického románu přelouskaného před deseti lety) a končily znalostí, že patronem je svatý David, jehož svátek se slaví prvního března a Velšani v ten den nosí na klopě narcis. Vlastně ještě poznám velšskou vlajku s drakem a vím, že nástupci trůnu je tradičně udílen titul „kníže z Walesu“. Sečteno, podtrženo, znalosti na pětku podtrženou.

V rámci příprav na cestu jsem se rozhodla seznámit se trochu s velštinou, protože mi coby keltský jazyk přišla tajemná a fascinující. Nebudu zapírat, že její psaná podoba ve mně evokovala představy, že staří Keltové kamenem vyryli na odštěpky kůry písmenka a pak s nimi večer u ohně hráli předpotopní Scrabble. Vyhrál ten, kdo vytvořil nejdelší slovo s nejmenším počtem samohlásek. Jen tak si dovedu vysvětlit, že „prosím“ se velšsky řekne os gwelwch yn dda a že druhý nejdelší název místa na světě je právě Walesu a je jím padesátiosmipísmenková vesnice Llanfair­pwllgwyngyll­gogery­chwyrn­drobwll­llan­tysilio­gogo­goch s oficiálním zkráceným názvem Llanfairpwllgwyngyll. Kam se proti tomuhle hrabe náš urputný jazykolam „Třista třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech“ či populární diktátový chyták „Víly vily věnce a psi z vily na víly vyli“! (Jinak čistě pro zajímavost prvenství pro nejdelší název místa na světě patří novozélandskému kopci Taumatawhakatangi­hangakoauauotamatea­turipukakapikimaunga­horonukupokaiwhen­uakitanatahu.)

Ubytovali jsme se v mrňavém univerzitním městečku Bangor, jež může se pochlubit pěkným visutým mostem sanfranciscového stylu přes Menajskou úžinu. Z našeho penzionku byl překrásný výhled na kopce Snowdonie, který však trochu hyzdila šíleně špinavá okna. Doma jsem se však zrovna připravovala na vzácnou návštěvu a hloubkovým úklidem strávila dva ponuré víkendy, a proto mě potěšilo, že někdo je schopný mít ještě zaprasenější okna než já. Ani o vynálezu prachovky se majitelům podniku podle všeho ještě nikdo nezmínil, a tak jsem si v jinak útulném ubytování přišla doslova jako doma.

Naším primárním cílem byl národní park Snowdonia. Moc jsem se těšila, že se po dvou měsících zase ocitnu v hornaté krajině, a mapa navíc slibovala, že pohoří je prošpikováno jezery, jezírky a jezírečky. Hned druhý den jsme proto sedli na autobus, který nás o hodinu později vyplivnul ve vesnici Llanberis u jednoho z největších velšských jezer Llyn Padarn.

Odtud je krásně vidět hora Yr Wyddfa (Snowdon) a kdo není líný tři až čtyři hodiny stoupat, může si užít rozkoš pohledu z výšky 1085 metrů nad mořem do hloubky i do dálky. Na Snowdon se dá ovšem stoupat také v sedě, a to zubačkou, ale proti jejím cenám byly i drahé rakouské alpské dráhy prakticky zadarmo, takže jsme sice nestanuly na vrcholu Walesu, ale zato jsme ušetřili sto liber. Svezly jsme se však na parní mašince, která vede po severní straně jezera a dovoluje si Snowdon také vychytnat, byť jen z dálky a zespodu. Starý dieselák, kde se okénka stahovala dírkami v koženém řemenu, byl i v říjnu plný komárů. Ty jsem na dceřin ustrašený pokyn kompletně vymlátila hřbetem pěsti (noviny ani plácačka nebyly po ruce) a aspoň na chvíli jsem si díky tomu připadala tak drsně jako můj hrdinný manžel, který dokáže flegmaticky zabít vzteklou vosu pouhým palcem pravé ruky.

Kousek nad vesnicí se tyčí zřícenina hradu Dolbadarn. K té manžel (vosobijce, ale nehoral) odmítl lézt, a tak jsme se rozdělili a on se vydal do Národního břidlicového muzea. Jeho fotky starého nářadí a polorozpadlých zrezivělých vagonků vypadaly stejně nudně jako zněl název muzea, ale choť si to moc pochvaloval a horlivě mi pak vyprávěl o těžbě břidlice v místním kraji. Inu, každému po libosti. Já s dcerami jsme se mezitím vydaly nahoru k hradu, kam vedla asi kilometrová cesta lesem, prorostlým zlátnoucím kapradím a propleteným zurčícími potůčky. Jsem Češka, a tak jsem pochopitelně začala okamžitě skenovat půdu a koukat po houbách (jen pár ožraných prašivek), a kromě toho jsem z hluboka dýchala svěží vzduch a opájela své smysly nádhernou přírodou. Jako bych byla doma na Šumavě!

Za vynaložené úsilí jsme se posléze odměnili v místní kavárničce, kde jsem si objednala pocukrovaný „velšský koláček” (picau ar y maen – welsh cake) plněný rozinkami a potřený máslem. Dušička tak měla pokoj, že jsem ochutnala alespoň jednu místní specialitu, a večer jsme proto s klidem mohli jít do číny, neboť tradici bylo učiněno za dost!

Autor: Alena Damijo | pátek 8.11.2019 10:30 | karma článku: 21.44 | přečteno: 557x

Další články blogera

Alena Damijo

Co si letos přeješ k Vánocům?

Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.

27.10.2020 v 10:45 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 342 | Diskuse

Alena Damijo

Britštější než Brit

S blížícím se brexitem a záludným koronáčem, který limituje možnosti cestovat, vyvstala potřeba se po osmnácti letech v Londýně legálně pobritštit. Dost na tom, že každé moje dítě má jiné občanství,

15.9.2020 v 10:45 | Karma článku: 40.88 | Přečteno: 6086 | Diskuse

Alena Damijo

Balení - nejradši bych to zabalila

Jet na dovolenou je bezpochyby nesmírně vzrušující a většina z nás se na letní volno těší už od ledna. Škoda, že se totéž nedá říct i o dovolenkových přípravách typu vyřizování pojištění, dokupování nezbytností a zejména balení.

26.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 827 | Diskuse

Alena Damijo

Lekce z letního tábora

Má britská dcera se vrátila nadšená a vysmátá ze svého prvního českého tábora. Obrovský dík všem organizátorům, jako úča si umím představit, co to obnáší, ale dítě má nespočet zážitků na celý život, a ještě se jí zlepšil češtin!

4.8.2020 v 10:45 | Karma článku: 38.10 | Přečteno: 2591 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marie Kubešová

Manětín

Malebné městečko uprostřed lesnaté krajiny na sever od Plzně bývá oprávněně nazýváno barokní perlou západních Čech. Svůj podpis tady zanechali nejvěhlasnější umělci barokního období.

30.10.2020 v 22:11 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 192 | Diskuse

Jarka Jendrisková

Živý zámek

Nazout si papuče a klouzat po sálech, míjet krby, servisy, trofeje, vytáčet hlavu o 180 stupňů po obrazech těch divných tváří, a nakonec prožít to zoufalé zjištění, že si si to stejně nebudu pamatovat.

29.10.2020 v 20:15 | Karma článku: 7.51 | Přečteno: 116 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na Safari v Tanzánii

V minulém článku jsem nastínil, že když se chce, lze zorganizovat safari za polovinu ceny, kterou po zvířenychtivých turistech chtějí naše cestovky. Dnes bychom se mohli podívat na jednotlivé tanzanské národní parky blíže.

29.10.2020 v 8:52 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 172 | Diskuse

Pavel Liprt

Pětaosmdesátiletý oslavenec ve městě Tábor, který poznal Švehlu i Sokolovo

Přesně před 85 lety spatřila světlo světa jedna působivá stavba zajímavého architektonického vzhledu. Švehlův most s odvážným a výjimečným konstrukčním řešením byl v Táboře slavnostně otevřen 28. října 1935.

28.10.2020 v 9:39 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 219 | Diskuse

Pavel Liprt

Příhradová kráska ve městě Tábor

Železniční příhradový most postavili jako součást první elektrifikované tratě u nás (možná i v celém Rakousko – Uhersku). Jisté je, že to byl dobrý příklad realizace zajímavé inženýrské stavby v krásné krajině.

27.10.2020 v 20:28 | Karma článku: 21.12 | Přečteno: 435 | Diskuse
Počet článků 96 Celková karma 26.35 Průměrná čtenost 2031

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na osmnáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

Knižní výplody: 

Anglické listí (Ikar, 2017)
Mé anglické sezony (Ikar, 2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (Ikar, 2019)

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Najdete na iDNES.cz