kterému se tu říká PYO (Pick Your Own). Nic výjimečného se nám při něm nepřihodilo, protože vlaky jely včas a na farmu jsme po čtvrt hodině chůze taky bez větších obtíží dorazili. (Napomohlo tomu to, že mě starší dcera s orientačním smyslem včas zarazila a nasměrovala na druhou stranu.)
Možná by teď bylo vtipné napsat něco jako že všechy červené jahůdky už byly otrhané, ale byla jich tam ještě spousta. Pravda, byly trochu nedomrlé, neduživé a ne tak rudé, jak by se slušelo, ale moje chyba – mělo mě napadnout, že po týdnu dešťů a zimy budou britské jahody trochu bez chuti. Ale jíst se i přes tu klendru daly, to zase jo. Šneci si na nich rozhodně pochutnávali, takže každá jahůdka se před utrhnutím musela otočit v ruce, jestli není oslizlá a ožraná, takže sbírání malilinkatých kuliček borůvek bylo proti této rekreační otročině rychlo-trhání, ale zase furt lepší než drátem do oka, že jo. A taky jsme díky tomu byli déle na zdravém venkovském vzduchu!
Tím veškeré zážitky a vzrušení z výletu ale v podstatě končí, takže už jen zkratkovitě pár drobných postřehů:
- Jahody na poli byly sice špinavější, ale zase o poznání levnější než ty v krabičce v supermarketu.
- Při sběru těch v marketu ale zase nebolí záda.
- Ve farmářském obchodu jsme si po práci koupili zmrzlinu a pojídali ji s jahodama. Lidi na nás divně koukali. Nevím proč.
- Cestou domů nám o půl minuty ujel vlak, a tak jsme půl hodiny čekali na další. Naštěstí jsem však dostála svému heslu "neopusť domov bez knihy" a taky náš mobilní operátor něco slavil (asi jak nás oškubal) a dal nám na víkend data zdarma. Děti proto na lavičce koukaly na muzikál.
- Při čekání na další spoj jsme byli další půl hodinu na zdravém venkovském vzduchu.
- Začalo však mrholit, a idylu života na venkově odnesla voda.
- Doma jsme si udělali jahodový cheesecake.
- Až na ty jahody byl dobrý.