Češi na dovolené (coolturní zážitek)

9. 08. 2018 11:00:11
Jsou prý hluční, namachrovaní, neurvalí a skrbliví. Nedodržují pokyny, všechno ví nejlíp a nevylezou ven bez ponožek v sandálech a s igelitkou v ruce. Všude mluví česky a jsou nakrklí, že na to obsluhující nereagují. Fakt jsou?

Mediální obraz českých turistů je smutný. Co smutný. Je příšerný! Děsivý! Šokující! Člověk by se při čtení článků o našincích na dovolené za své pěkné české kořeny skoro styděl. Nejsem žádný velký cestovatel, ale zato žiju v osmimilionovém Londýně, kde jsou na 1572 km2 nahňácány snad všechny národy světa, a tak si troufám říct, že mám o národních mentalitách trošililinku přehled, i když samozřejmě zkreslený naším vytržením z místa rodiště a životem za Kanálem. Čechů znám v Londoši hafo a chovají se tam většinou slušně, mluví anglicky, pracují a nevyčnívají, i když sem tam se nějaký osel taky najde, jako ostatně všude.

Letos jsem však vyrazila na pravý český poznávací zájezd do Rakouska s pravou českou cestovkou, a těšila se na nové cestovní a kulturní zážitky. Sociální média sice varovala před přílišným pobytem s Čechy na cestách, ale nedala jsem se zastrašit. Nasmažili jsme řízky, protože za prvé jsme Češi, za druhé jsme vyjížděli v půl sedmé ráno a celý den měli být na cestách jen s několika krátkými zastávkami, a za třetí byl děsný hic, takže moderní zdravé salátky by ovadly do několika hodin, kdežto řízan vydrží všechno.

První, co mě na hlučných Češích v autobuse zarazilo, byla jejich tichost. Nikdo neřval, nehulákal a nepouštěl hlasitě hudbu. Dle starých českých pověstí měli všichni cestou machrovat, kolik toho už viděli a kde všude byli, ale nic takového se nedělo, a tak jsem si nerušeně četla knihu, kochala se výhledy a žvýkala přitom ostrouhankované vepřové. Když to vezmu kolem a kolem, tak klidnou cestu autobusem jsem vlastně ještě nezažila.

Při první rakouské zastávce došlo na lámání chleba v podobě dodržování pokynů průvodkyně, a to zejména co se ukázněnosti a času odjezdu týče. V srdci Anglie jsem obklopena národnostmi, pro něž je čas relativní imperialistický pojem, a zastávají proto názor, že my máme sice hodinky, ale oni čas. Coby zástupkyně ředitele a častý organizátor výletů mám tedy zkušenost, že když se řekne „odjezd přesně ve dvě“, vysvětlí si to někteří jako že tak do čtvrt na tři by to chtělo pomalu dorazit, aby se ideálně kolem půl třetí mohlo odjet, a i ta půle je důvodem k oslavě. (S tím se samozřejmě počítá, a proto se ohlašuje odjezd na druhou.) Nikoli však na naší poznávačce. Účastnící zájezdu byli usazeni před ohlášeným časovým znamením, a skutečně se odjíždělo úderem druhé hodiny. A každému to navíc přišlo normální!

Největší kulturní šok měl však teprve přijít: V hotelu jsme měli polopenzi s kontinentální snídaní, a dle internetových příruček si teď měli naši hraboši začít ládovat igelitky jídlem, protože přece nebudou utrácet drahé peníze ochutnáváním pochybné místní stravy. Tašky ani kabelky si ke snídani však nikdo nepřinesl, a zarazil mě i fakt, že se nemazala ani houstička na cestu, i když tam bylo jídla prokazatelně víc než dost. Ba co víc, kolegové turisti při zastávkách kupovali a chválili místní jídlo, a dokonce (a to už se skoro bojím napsat, aby mně nějaký odborník na českou turistiku neposlal e-facku) si ho objednávali německy, říkali přitom dobrý den a slušně prosili a děkovali!

Ponožky v sandálech se rovněž nekonaly, ale přece jen jsme byli v horách a ne na chorvatské pláži, takže to se asi nepočítá. Přiznám se však, že jednou jsem se je snažila vnutit své sedmileté dceři, neboť jsem věděla, že budeme ten den běhat po čtyřicítkou rozpáleném městečku u italských hranic, nicméně teď je pouhých patnáct stupňů a jsme vysoko v horách. Módou protřelé dítě však opáčilo, že já sama kdysi prohlásila, že ponožky do sandálů se nenosí, a že nebude tedy vypadat jako blbec. Takže sice ráno mrzla, ale nedráždila módní policii oponožkovanou nohou!

Česká dovolená byla úžasná, a marně jsem přitom přemýšlela, kde se berou všechny ty posměšné články a kdo je vlastně píše. Zlí a nenávistní cizinci, kteří si na náš prťavý národ zasedli a chtějí nás zašlapat do země a ukázat nám, jak jsme malí a ubozí? Nikoli – vytváříme si je sami, a jako je člověk člověku vlkem (homo homini lupus), tak je evidentně ještě navíc Čech Čechu katem. Oslové a hovada jsou samozřejmě všude, ale co mě se týče, pokud budu chtít na klidnou poznávací dovolenou, volím Čechy. A kdo mi nevěří, ať si zkusí vycestovat s jinými národy světa!

Autor: Alena Damijo | čtvrtek 9.8.2018 11:00 | karma článku: 47.76 | přečteno: 17104x

Další články blogera

Alena Damijo

Jak jsem potkala anglického krále

„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."

29.3.2023 v 10:30 | Karma článku: 32.73 | Přečteno: 3091 | Diskuse

Alena Damijo

Půl života za Malou louží

Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.

6.9.2022 v 10:45 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 1050 | Diskuse

Alena Damijo

Co je láska?

Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.

14.2.2022 v 10:45 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 776 | Diskuse

Alena Damijo

Je to jen drobnost, taková maličkost

Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.

18.1.2022 v 10:45 | Karma článku: 24.06 | Přečteno: 665 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 5.88 | Přečteno: 118 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 5. díl: Z Uyuni do La Pazu

Než se vydáme na 500 kilometrovou cestu do La Pazu, je čas si Uyuni prohlídnout. Na první pohled nemá na moc co nabídnout, ale zdání klame.

15.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 13.46 | Přečteno: 162 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 13

Měsíc jsem prožil na pozvání známé v USA. To už by si člověk pomalu řekl, že je tady skoro doma. Ale kdepak! Zelenáčem je a greenhornem zůstane! A teprve doma začíná zjišťovat, kde že to vlastně byl.

15.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 10.39 | Přečteno: 241 | Diskuse

Martin Faltýn

Když prvně na Západ, tak do USA - 12

Na konci měsíčního pobytu v USA na přelomu 1991/92 jsem se konečně dostal do New Yorku. Musel jsem si to tak trochu prosadit. A udělal jsem dobře. Za pár dní jsem toho zažil tolik, co před tím za měsíc. Včetně největšího trapasu.

11.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 13.30 | Přečteno: 294 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2002

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na devatenáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

KNIŽNÍ VÝPLODY: 

Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)

PRÁVĚ VYŠLO:

Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle 

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...