Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Krvavý masopust

13. 02. 2018 10:01:10
Masopust je v Anglii ve znamení zlatavých palačinek, to aby se dojedly zásoby tuku, vajec a mouky, a špajzka zůstala na nadcházející půst puritánsky prázdná. Masopustní palačinky jsou v zemi koruny Alžběty II. natolik populární,

že tento den je dokonce označován jako Palačinkový den (Pancake Day). Obchody dělají slevové akce na džemy, Nutellu, těstové směsy případně rovnou hotové palačinky; nekruťte hlavou – jsme v Anglii, tady neumí vařit! A pochopitelně citrony, protože správná anglická palačinka se baští posypaná cukrem a pokapaná citronem.

Vrcholem masopustních aktivit jsou pak palačinkové závody, pořádané už od roku 1415 na památku hospodyně ve městě Olney, kterou při smažení oblíbených placek zastihl zvon zvoucí ke zpovědi, a tak nelenila a okamžitě vyběhla z domu – v zástěře a s pánvičkou v ruce. Tyto závody mě před lety nesmírně zaujaly, i zavedla jsem je i v naší škole, ať si užijem trochu legrace a názorně děti poučíme o britských masopustních zvycích. (Holt to chce jednoho Čecha, aby vyhrabal a plně odkryl anglické tradice!)

Také letos jsem se ujala organizace, vypracovala dokonalý harmonogram a na vedení jsme se dohodli, že závody pojmem jako charitativní akci, a že v takto významný den děti nemusí přijít ve školní uniformě, ale mohou se obléct (výměnou za jednu libru) do barev zvolené charity. V předvečer akce jsem doma smažila „závodní“ palačinky, když tu mi náhle došlo, že jsem vše sice dokonale zorganizovala, ale jaksi zapomněla informovat rodiče a děti. Zadoufala jsem ještě, že o akci byla zmínka aspoň v posledním školním zpravodaji, ale porada s košem na recyklování, odkud jsem zmačkaný plátek vylovila, zjevila krutou pravdu – kde nic, tu nic. Naštěstí se mi povedlo ukecat recepční, aby alespoň poslala rodičům sms s žádostí o libru, ale vzhledem k pokročilé hodině už nemělo cenu oznamovat plánovanou změnu oblečení. Uniformy to tedy opět jistí.

Ráno závodů bylo jako vymalované, ale mrzlo, až praštilo, a při vyhlídce na tří hodinové trdlíkování s pánvičkami na školním hřišti jsem se radši pořádně oblékla do nejteplejších manžestráků, tlustého svetru a prošívané bundy. S palačinkami postupně běhala každá třída, a vrcholem byly závody pedagogického sboru. Pravidelně se jich zúčastňuji, i když jsem byla na sport vždycky dřevo, ale koneckonců někdo poslední být musí, a nejde přece o to vyhrát, ale zúčastnit se, že.

Za mohutného povzbuzování dvěma sty žáky vybíháme, u každé značky vyhazujeme do vzduchu palačinku a obratně ji chytáme. Už jsem skoro v polovině, když tu při profesionálním obratu ztrácím nejen palačinku, ale i rovnováhu, a padám, padám a padám... Jsou momenty, které člověka přinutí totálně přehodnotit životní hodnoty a názory, a tento byl jedním z nich. Až do teď jsem totiž byla přesvědčena, že nejbolestivější je srážka s blbcem, ale teď už vím, že srážka s betonem v plné rychlosti bolí daleko víc!

Poháněna adrenalinem jsem však sebrala spadlou palačinku, za pomoci kolegyně – spoluzávodnice jsem zvedla i sebe, a jako (tradičně) poslední dorazila do cíle. Až tam jsem zjistila, že jsem na betonu nechala kus kůže na dlani, a že při pádu se na koleni roztrhly i moje oblíbené teplé manžestráky z Marks & Spencer (ze sekáče za šedesát korun). Ruka pálela jak rozžhavená pánvička, ale nechtěla jsem z toho dělat žádné haló, a tak jsem jen všem s úsměvem odpovídala, že jsem ok, a šla si ruku nenápadně vyčistit.

V ošetřovně se pak ukázalo, že zkravevná dlaň je nic proti tomu, jak vypadá pod roztrženými kalhotami koleno, čímž se vysvětlilo, proč se mi po závodu tak špatně chodilo. Také jsem si z nějakého důvodu vzpomněla na oblíbenou dětskou hru Krvavé koleno. Zbytek dne jsem prožila jak v mrákotách, a když jsem se s kulháním dobelhala domů, jen jsem se pohodila na gauč a nechala se obskakovat manželem. A s bolestí se přitom těšila na další školní den, na který NĚKDO chytře naplánoval akci „Přines si do školy své domácí zvířátko“!

Autor: Alena Damijo | úterý 13.2.2018 10:01 | karma článku: 9.27 | přečteno: 298x


Další články blogera

Alena Damijo

Šťastné a bezstarostné Vánoce!

Asi stárnu. Tedy stárnu určitě, ale zároveň se tím vyvíjí i můj vztah k Vánocům. Jako malá jsem se samozřejmě nejvíc těšila na dárky, pak na tekutou kolekci zdobící stromek, potom na dárky, no a v neposlední řadě taky na dárky.

11.12.2017 v 11:12 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 430 | Diskuse

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 19.69 | Přečteno: 897 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 675 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Michal Kočí

Epizoda #17: Vysávaje koberec

V neděli odpoledne vysávaje koberec s indiánskými vzory rozhodl se Logr vyrazit mezi Indiány, na Yucatan mezi Maye. Pokračoval v luxování, hlavou mu ale běželo, jak to celé bude probíhat...

24.2.2018 v 11:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 14. díl: Baskická pohoří

Byť nepřesahují baskická pohoří výšku 1600 metrů, najdete tu skoro vše: zalesněné brdky, holé kopce, skalní masivy i stolové hory.

23.2.2018 v 8:20 | Karma článku: 11.51 | Přečteno: 213 | Diskuse

Jan Fikáček

Proč se skoro všechny děti ve Francii jmenují stejně

Jestli čekáte, že budu psát o tom, že většina dětí narozených ve Francii se už jmenuje Mohamed, tak jste se netrefili. Většina dětí v Belgii a Francii se totiž jmenuje Dusmo.

22.2.2018 v 9:08 | Karma článku: 39.39 | Přečteno: 6926 | Diskuse

Vladimír Hauk

Hanoj není pro pěšáky. Její duch vás ale pohltí.

Stará Hanoj je bludiště úzkých uliček a skrytých průchodů. Všude plno lidí, kol, skútrů i aut. Musíte být stále ve střehu. Jsou zde však i místa, kde lze najít klid, mír a ticho. Nejlepší jsou ale hanojské úsměvy. A káva

22.2.2018 v 8:20 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 282 | Diskuse

Petr Janák

Starověká Petra

Dnes nás čeká cesta do Petry a pak i starověká Petra. Říká se, že Petra je jedno z míst na zemi, které Vás ohromí. Bude to tak i v našem případě?

22.2.2018 v 8:00 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 299 | Diskuse
Počet článků 56 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2075

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, loni vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.