Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přišel, viděl, vyfotil a nasdílel

10. 07. 2017 13:00:13
Je léto, cestujeme, a pak nadšeně sdílíme své fotky. Na prstech rukou a nohou bych ale spočetla snímky ze svého dětství, odžitého ve fotografické době kamenné (černobílá Alenka s dortem, černobílá Alenka se setřičkou u vánočního

stromku; za rok totéž, jen o svíčku víc). Ovšem díky digitálům a zejména chytrému telefonu mám stejné množství fotek jako za prvních patnáct let života hotových během prvních patnácti minut od začátku výletu, a to až na výjimky nefotím každý prd - snídani, děti před domem, děti před autem, děti v autě, děti na benzince, děti spící, děti právě vzbuzené, děti na parkovišti v místě destinace, děti zpruzené desetiminutovou chůzí, les dvě stě metrů před námi, děti u stromu; první prašivka, druhý hořčák, tři satani, čtyři muchomůrky, děti na pařezu, otrávené čerstvým vzduchem, hladově pojídající můj rohlík s paštikou, hladové klíště svačící mou krev atd atd.

Metodou pokus a omyl se brzy ukázalo, že některé fotky vypadají lépe než ty druhé, a že často se tomu dá pomoct. Většina lidí se soustřeďuje na objekt, ale málokdo už si například uvědomuje, jak důležité je pozadí, a to přitom může fotku buď zvednout, nebo naopak zabít.

Kolik snímků už bylo zkaženo tím, že fotografující si neuvědomil, že objektu roste z hlavy sloup, že za dětmi je přetékající odpaďák, případně že do záběru vešel chlap v trenkách s postavou, která dává tušit, že několikrát týdně pravidelně posiluje s půllitry piva.

Když fotíme lidi nebo objekty, máme přirozeně tendenci umístit je doprostřed fotky, ale mnohem lepšího efektu se dosáhne takzvaným zlatým řezem, kdy centrální objekt umístíme zhruba do pravé třetiny fotografie; mimochodem zlatého řezu využívali už renezanční umělci.

Lehká změna úhlu, a jaké to udělá divy! Nemluvě o kouzlu reflexe ve vodě. Kde můžeme, zlatě řežme a reflektujme, a všemožně braňme nudící se rodině házet šutry do vody a ničit nám tak kompozici!

Skvělého efektu často docílíme také tím, že zaostříme objekt, ale pozadí naopak lehce rozmažeme (v mobilu se toho dosáhne pouhým poklepáním na objekt), případně prostě přistoupíme blíže k fotoaparátu. Mám ve svém albu úchvatnou rodinnou fotku z výletu na Pražský hrad, jejíž autor se snažil celý hrad narvat do záběru, a tak nám neustále dával pokyny couvat. Výsledkem jsou solidně vypadající Hradčany a čtyři tečky mezi stovkou dalších návštěvníků, z nichž se pod mikroskopem dají s trochou fantazie rozeznat naše tváře. Proč nás tehdy nenapadlo stoupnout si před fotoaparát a neřešit to, že holt trochu zacloníme kus už tak velkého hradu, nad tím mi dodnes zůstává rozum stát.

Fotografie, na kterou je radost se podívat i po dvaceti letech, je samozřejmě ostrá, má atmosféru, zachycuje okamžik a náladu a hlavně je zajímavá. Vyplatí se proto vyvarovat se tradičních klišé při návštěvě památek jakými je podpírání Šikmé věže v Pise či „držení“ egyptských pyramid za špičku. Co potřebujeme, je nápad!

Kromě neotřelého nápadu je také klíčové dobré světlo, a je proto šikovné vědět, že nejlepší světlo na focení je ráno a v podvečer. Kdykoli fotím za jasného dne (pod mrakem se ani moc nenamáhám máčknout spoušť), položím si nejprve otázku: Kde je slunce? Poté si stoupnu tak, abych nefotila proti němu, protože to je víceméně jen plýtvání časem, energií, baterkou foťáku a pamětí. Už nejednou jsem kvůli světlu při školním výletě přemístila celou třídu o sto osmdesát stupňů a pak půl hodiny děti buzerovala , abych docílila toho, že většina žáků hledí na mě, nezvedá ruce, nestíní ostatní a nedělá ksichty. To mi pochopitelně mezi žáky značně zvýšilo popularitu, ale zato jsme pak měli ve školních novinách pěkný snímek z výletu! Takže ještě jednou: Nikdy, nikdy, nikdy nefotíme proti světlu nebo ve stínu!

Vzpomínka na krásnou dovolenou je jak psaní do písku, kdežto fotografie jak rytí do kamene (zvlášť když si pak ještě fotky zálohujeme a nebo dokonce necháme vyvolat!), což mi připomíná další prohřešek. Psaní do zlatého mořského písku nás suchozemce asi nikdy neomrzí, takže si aspoň dejme pozor na to, aby to bylo zaprvé čitelné, zadruhé v záběru, zatřetí ostré a samozřejmě opět pomůže nefotit proti světlu. Není také od věci odházet mořské řasy. Pro lepší ukázku jak to nedělat jsem vylovila z e-koše svůj včerejší rádoby romantický nápis tupou mušlí v písku na pozadí rozmazaných křídových skal.

Někdy se mi stává, že fotím tak moc, že si pak na konci dne uvědomím, že jsem si vlastně to místo ani lidi pořádně neužila, protože koukat se na svět skrz čočku aparátu není totéž, jako dívat se čočkou vlastní a vychutnávat prostou krásu přítomnosti. A tak se snažím řídit heslem „méně je více“ a spíš několika cvaknutími zachytit pár okamžiků, než každou sekundu dne. A pochopitelně je fajn, když z toho „méně je více“ vyjde víc než těla bez hlav a bordel na plážové dece!

Autor: Alena Damijo | pondělí 10.7.2017 13:00 | karma článku: 12.78 | přečteno: 708x

Další články blogera

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 586 | Diskuse

Alena Damijo

Sběratelské vášně je třeba brát vážně!

Vždycky jsem měla tendence něco sbírat. Nemyslím tím pohlavky nebo koule z matiky, protože jsem se radši než algoritmům věnovala čtení pod lavicí, ale mám samozřejmě na mysli pořádné sběratelské hobby.

1.9.2017 v 10:40 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Kolín nad Rýnem 1998

Formálně pracovní cesta do Kolína nad Rýnem, kdy mi můj kámoš Petr nabídl absolvovat tuto cestu s sebou jako spolucestující a navštívit tamní výstavu Photokina. Pro tento účel jsme předřadili před víkend dva volné dny.

23.10.2017 v 20:10 | Karma článku: 6.02 | Přečteno: 231 | Diskuse

Michal Lendvorsky

Tradičná husacina v Slovenskom Grobe

Obdobie jesene je tu. Vychutnajte si domácu husacinu v Slovenskom Grobe. My sme navštívili Grobský dvor, kde nás privítali v príjemnej atmosfére v ich jesenne naladenej záhrade.

23.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 5.78 | Přečteno: 183 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga 3: Válejí se ve "stoce" a je jim dobře. Kdeže? V Salinas de San Pedro del Pinatar

Stovky plameňáků s červenými, či růžovými křídly, se každý rok zastavují při cestě do severní Afriky poblíž prvotřídních léčebných lázní pod širým nebem, zároveň v jednom z největších mokřadů oblasti. A tak kyblík na bahno, a tam!

23.10.2017 v 7:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky XXXVII - Belanská dolina na Turci

...na chvíľu nahliadnuť, aspoň sa dotknúť a uchovať si v depozitoch spomienok. Nádherná, trochu kľukatá a trochu kopcovitá cesta z Turčianskych Teplíc do Martina popod päty Veľkej Fatry, popod velebnosť Tlstej a Ostrej...

22.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 8.94 | Přečteno: 159 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga 2:Cartagena ve španělské Murcii - toť přece nové africké Kartágo (Carthago Nova)

Senátor Cato:"Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!" Odkud to vlastně vyrazil Hannibal se slony na antický Řím? Elektrická ponorka a vynálezce, které nikdo nechtěl. A najednou tu vykopali antický amfiteátr uprostřed města..

22.10.2017 v 8:40 | Karma článku: 4.66 | Přečteno: 101 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 14.16 Průměrná čtenost 2095

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.