Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co vidíš na obrazovce?

15. 05. 2017 12:30:00
Tuhle jsem vyprávěla své desetileté dceři, deprimované faktem, že je poslední ve třídě, kdo nemá mobil, že já obdržela první utržené sluchátko až ve věku 22 let – ono pádlo vážilo kilo, kapacita vnitřní paměti činila deset sms,

před hovorem bylo třeba vytáhnout anténu, a psalo to jen velkými písmeny. Dcera žasla a nesmírně se bavila, zatímco já si připadala jako dinosaur. Triumfálně jsem proto dodala, že někteří frajeři měli mobil píšící i malými písmeny a uvnitř pádla zabudovanou hru „had“.

Přestože jsem přežila prvních dvacet dva let svého života bez elektroniky, myslím, že jsem tento tristní skluz dohnala, a jsem schopna celkem pohodlně kraulovat v divokých vlnách internetového oceánu: Emailuju, bloguju, mám účet na Facebooku, Amazonu, ebay, WhatsApp, Pinterestu i Instagramu. Místo foťáku a poznámkového bloku vlastním chytrý telefon. Ráno mě budí aplikace budík a v noci nespadnu do záchodu díky aplikaci baterka. V technickém sebevědomí mě utvrzují také dotazy postarších kolegyň na téma Jak poslat email s přílohou, jak přetáhnout fotky z digitálního foťáku do počítače či jak ofotit a sponkou svázat štos papírů, aniž bych přitom nerozkopala vzteky novou dotekovou kopírku.

Ještě před devíti lety jsem učila prvňáčky výpočetní techniku ve speciální počátačové učebně, i když mě už tehdy zaráželo, že ti protřelejší dokázali v jednom programu otevřít dvacet oken najednou, a ani já, ani mé mladší kolegyně nejen nedokázaly tuto operaci napodobit, ale dokonce ani okna zavřít bez vytažení počítače ze zásuvky. Po čase jsem se osmělila a dětí se otázala, jak to dělají, a byla poučena o zázračných schopnostech tlačítka Windows na klávesnici.

Teď už nejenže nemáme počítačovou učebnu, protože je jednodudšší mít vozík s notebooky, ale dokonce jsem programově přestala výpočetku u malých dětí učit – jejich znalosti totiž už v září přesahují školské osnovy pro celý rok. A abychom dětem stačily v technickém pokroku, nafasoval každý učitel k domácímu používání iPad.

Jednou jsme při hodině dočetli Perníkovou chaloupku, a já hodila do pléna otázku: „Co bys dělal ty, kdyby ses ocitl sám uprostřed hlubokého lesa?” O slovo se hned přihlásila snaživá autistická holčička, posedlá koňmi, která chtěla problém jako vždy vyřešit skokem na oře a cvalem domů. Nenapadlo mě nic chytřejšího než jí kontrovat tvrzením, že uprostřed lesa přece žádné koně nenajde, a sotva jsme se vypořádali s jejím hysterickým záchvatem vzteku, vyvolala jsem Paula.

Paul mi sebevědomě sdělil, že z lesa zavolá z iPadu svému tatínkovi. Shovívavě jsem odvětila, že i kdyby měl tablet sebou, tak z něj stejně nemůže telefonovat. Paul trval na svém. Vysvětlila jsem mu tedy, že v lese není wifi, a navíc že si asi spletl iPad s iPhonem. Paul dál zarytě trval na iPadu. Já mu znovu vysvětlila rozdíl mezi iPadem a iPhonem, a když to vypadalo, že se Paul rozbrečí, přišla mi pošeptat asistentka, že na tabletu existuje aplikace Facetime, z které se skutečně dá telefonovat. Paulovi jsem se omluvila a odpoledne si doma od vlastních dětí půjčila svůj služební iPad, abych zase mohla držet s třídou krok.

Jsem generace, která když něco neví, ptá se Googlu, i když je vlastně smutné, že hledáme pomoc u elektroniky, a ne u lidí. Zároveň si ale uvědomuju, že jsou věci, na které ani Google nezná odpověď, a proto třeba věřím v Boha. Jednou večer jsme se s manželem a dcerami modlili před spaním, když tu jsem zaslechla jakési podivné cinkavé zvuky, které vzápětí následoval vzdálený potlesk. Otevřela jsem oči a zjistila, že můj tehdy dvouletý skřítek využil rodinného ztišení, aby tajně manželovi sebral telefon, našel na něm hru kuželky, a právě jich prstem srazil deset najednou.

I to mě znovu utvrdilo v tom, že bohatě stačí, když výpočetní techniku u těch nejmladších učím jen jednou za rok, a to jen abych se ujistila, že toho vědí daleko víc, než je zdrávo. A že je vlastně roztomilé, když vám babi zavolá, protože potřebuje pomoct s počítačem, a na vaši otázku „co vidíš na obrazovce?” reaguje slovy „vyšívanou dečku”. A pak se vás ještě během hovoru jen tak mimochodem zeptá, jestli emailovou poštu doručují i o víkendu...

Autor: Alena Damijo | pondělí 15.5.2017 12:30 | karma článku: 18.00 | přečteno: 859x

Další články blogera

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 586 | Diskuse

Alena Damijo

Sběratelské vášně je třeba brát vážně!

Vždycky jsem měla tendence něco sbírat. Nemyslím tím pohlavky nebo koule z matiky, protože jsem se radši než algoritmům věnovala čtení pod lavicí, ale mám samozřejmě na mysli pořádné sběratelské hobby.

1.9.2017 v 10:40 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 505 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.27 | Přečteno: 1902 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 14.16 Průměrná čtenost 2095

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.