Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tři skořápky pro Popelku

13. 02. 2017 10:10:10
Letitá česká pohádková masáž, zvláště ta vánoční, mně už od dětství vedla k myšlence, že život je završen a naplněn až v manželství, a jakmile mě sbalí princ na bílém koni, jsem za vodou. Pubertální sbližování s druhým pohlavím

ale dávalo za pravdu více Cimrmanovi, který tvrdil, že pohádky děti vůbec nepřipravují na reálný život, protože „když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.“*

I tak ale pohádky a romantické příběhy s princem na bílém koni miluji a dojetím je obrečím víc než návrat drahého manžela z několikadenního školení, zvlášť když místo kočárem taženým bílými koňmi docválá domů autobusem městské hromadné dopravy. Uvítání je, pravda, vřelejší, když se ukáže, že kromě sebe a špinavého prádla má v ruce i igelitku s chlebem, mlékem a toaleťákem, díky čemuž se nemusím do obchodu táhnout já, a mohu si tak dál číst napínavé romány (tolik k romantice v reálném životě).

Protože už znám většinu pohádek nazpaměť, bavím se někdy při jejich sledování převážně tím, že si představuji, jak pokračuje avizovaný „šťastný a spokojený” život po slavné svatbě. Do roka či do dvou totiž tělo zákonitě odplaví fenyletylamin, látku způsobující zaslepenou zamilovanost, a tím pádem člověku spadnou růžové brýle, a chová se a myslí zase normálně.

Popelka si teď už třeba konečně uvědomí, že její princ je sice boháč a následník trůnu, ale ta jeho úžasná zásadovost není ve skutečnosti nic jiného než příšerná tvrdohlavost, která ji ve spojení s jeho permanentní nedochvilností dohání k šílenství. Nemluvě o tom, že drahý si nepamatuje žádná výročí, není schopný dělat dvě věci najednou, nechává drobky na stole, oblečení odkládá místo do skříně přes židle a když ponechán bez dozoru, vezme si ponožky do sandálů. A chrápe!

Ani Popelka však není vždy tou roztomilou svěží mladicí v růžových šatech s vlečkou, která princi tak učarovala. Bez mejkapu, v teplákách a s hadrem v ruce vypadá jako úplně obyčejná ženská, po dětech jí navíc zůstalo pár kilo, a protože je permanentně nevyspalá a přetažená, tak je někdy pěkně protivná na děti i na manžela. Navíc si po večerech imrvere esemeskuje s kamarádkami a přes den s nimi vysedává po cukrárnách.

Také ty nekonečné hovory, které spolu ti dva zamilovaní vedli dříve, jsou nyní značně zjednodušené a o poznání prozaičtější:
„Kdy dorazíš domů?”
“V pět.”
“Stav se prosimtě cestou domů v marketu a kup pleny, mají je v akci.”
“Jasně, pošli mi zprávu a připomeň mi to. Jo a nemám už žádnou čistou košili do práce. Tak pa!”

Takhle si to Popelka asi nepředstavovala! A vlastně neznám žádnou ženu, která prožívá svůj dávný dětský sen o dokonalém princi z pohádky, a žádná by asi neřekla, že je ve vztahu vždy a za všech okolností spokojená. Ale když jsme tak u toho, neznám ani žádného muže, který by byl vždy stoprocentně spokojený. A dost silně pochybuju, že je to vlastně vůbec možné, pohádky nepohádky. „Žádný chlap není dokonalý”, radila mi jednou starší kamarádka, „jen si musíš vybrat, s jakými nedokonalostmi jsi schopná žít, a s jakými už ne.”

Takže až mě ten můj princ zase vytočí, nevylítnu, ale začnu počítat do deseti a přitom si opakovat: Nepije, nekouří, neběhá za ženskými, nepije, nekouří, neběhá za ženskými, nepije, nekouří,...
Ale kdybyste měl někdo spolehlivou radu na to, jak muže odnaučit pohazovat oblečení přes židli, vidět drobečky na stole a zejména nechrápat, tak sem s ní!

*Divadlo Járy Cimrmana – Dlouhý, Široký a Krátkozraký

Autor: Alena Damijo | pondělí 13.2.2017 10:10 | karma článku: 16.79 | přečteno: 729x

Další články blogera

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 586 | Diskuse

Alena Damijo

Sběratelské vášně je třeba brát vážně!

Vždycky jsem měla tendence něco sbírat. Nemyslím tím pohlavky nebo koule z matiky, protože jsem se radši než algoritmům věnovala čtení pod lavicí, ale mám samozřejmě na mysli pořádné sběratelské hobby.

1.9.2017 v 10:40 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 505 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.27 | Přečteno: 1902 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 14.16 Průměrná čtenost 2095

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.