Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pravé páteční pařby

27. 05. 2016 10:45:00
Miluju pátek! Kdo taky ne? I v práci je to trochu volnější (všichni melou z posledního), a každý se těší na zasloužený volný víkend. Páteční večery jsou takové oslavy konce týdne, což kdysi za mých teenagerovských let znamenalo

vyrazit do šumu či posedět s kamarády v hospůdce. Hlavně nesedět doma jako ti starci nad hrobem, co už neví, jak se bavit! (Starci byli v mých náctiletých očích samozřejmě lidé nad dvacet pět let.)

Nad tím vším jsem tuhle s úsměvem rozjímala, když jsem ve svém téměř důchodovém věku sedmatřiceti let trávila páteční podvečer tříděním hromady špinavého prádla. Zároveň jsem přemýšlela, jestli se později večer rozšoupnu tím, že si předvařím brambory na knedlíky, a nebo jestli zapařím v obývaku se smetákem, a pak potečou proudem litry nazlátlé tekutiny s kopcem pěny, to jest kýble vody s jarem na vytírání podlah. Trpké dilema jsem vyřešila prozaicky – v obývaku jsem zhasla, zavřela dveře a přesunula se do druhé místnosti; binec, který nevidím, ten jakoby nebyl. Tím spíš, že jsem v rodině jediná, kdo ho vidí.

Za mého vševědoucího mládí patřily páteční večery také filozofickým debatám o životních pravdách nad sklenkou uzrálých hroznů, u níž jsme se s kamarády vzájemně utvrzovali v tom, že „in vino veritas“ (ve víně je pravda), což dodávalo našemu plkání rádoby intelektuální nádech. I na to jsem teď myslela, když jsem potřetí, s lehce zvýšeným hlasem, procedila mezi zubama větu „ukliďte si pokoj, převlečte se do pyžama a vyčistěte si zuby“, načež jsem na dětskou nechápavou otázku „a proč?“ potřetí zavyla: „Protože jsem řekla!“. Tolik k současným intelektuálním pátečním debatám.

O filozofování a diskusích o životě se u mě s dvěma dětmi a prací na plný úvazek obecně nedá příliš moc mluvit, pokud tedy do toho nezapočítám ojedinělý příspěvek do živé debaty na sociálních sítích na téma spaní potomků, vyrážka na břiše, problémy se vztahy či plány do budoucna (rovná se, co kdo bude vařit v neděli). To vše samozřejmě jen pokud z posledních sil vykřešu energii připojit se na síť a neodpadnu hned po pověšení vypraného prádla, úklidu kuchyně a zahnání dětí do postele.

Je skoro až komické, jak se život a názory za dvacet let změní, a jak člověk dělá přesně to, čím kdysi opovrhoval. Jediné, v čem jsem stále stejná, je averze k televiznímu vysílání, takže sice neusínám jako ti přísloveční starci nad hrobem u bedny, ale zato se někdy zoufale snažím, abych neusla už v devět večer u knižního thrilleru.

Ale zato teď umím něco, o čem se mi dříve ani o nejbujarejší páteční noci nesnilo: Během následujícího sobotního dopoledne nakoupit, uvařit, upéct, vyprat další pračku a odpovědět na tisíc všetečných otázek. A i když ty pátky nejsou možná tak vzrušující, jako bývaly, tak bych vlastně neměnila; a ano, dokonce se mi ty klidné večery doma líbí a těším se na ně. No ale teď už fakt jdu vařit ty brambory a pověsit prádlo, než vytuhnu tady na blogu. Koneckonců je teprve půl deváté a noc je ještě mladá!

Autor: Alena Damijo | pátek 27.5.2016 10:45 | karma článku: 23.28 | přečteno: 1149x

Další články blogera

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 586 | Diskuse

Alena Damijo

Sběratelské vášně je třeba brát vážně!

Vždycky jsem měla tendence něco sbírat. Nemyslím tím pohlavky nebo koule z matiky, protože jsem se radši než algoritmům věnovala čtení pod lavicí, ale mám samozřejmě na mysli pořádné sběratelské hobby.

1.9.2017 v 10:40 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 505 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.27 | Přečteno: 1902 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 14.16 Průměrná čtenost 2095

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.