Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mé milé děti (otevřený dopis vlastním potomkům),

1. 04. 2016 11:35:44
jdu s kamarádkou na večeři, a moc se na to těším. Vy mé nadšení evidentně nesdílíte, neb jsem po celou dobu svého pětiminutového vypravování poslouchala, jak je nefér, že jdu zase pryč! Pravda, před pár dny jsem sice byla v kině,

nicméně před touto sérií takovéhoto neuvěřitelného paření vás váš tatínek hlídal v průměru jednou za tři měsíce, kdežto já denně od rána do večera a od večera do rána.

Strasně prý trpíte, protože my vás nikam ven na jídlo nebereme. Div jsem se při tomto výroku nezadávila zubní pastou! Zrovna včera na výletě jsme si zašli na teplý oběd (přestože jsem ráno vstala o půl hodinu dřív než vy všichni a mazala chleby, které jsem dneska, lehce splesklé a okoralé, dojedla ke snídani), a v neděli jsme zase byli na obědě v číně (ano, nechtělo se mi vařit). A že to není večeře v restauraci? No a? (Aneb co by za to daly děti v Africe...)

Zmínili jste také, jak je nefér, že nemůžete jít se mnou. To je snad naprosto v pořádku, vy máte své kamarády, a i my maminky máme své. A sami přece nechcete, abych vám neustále stála za zadkem a poslouchala, o čem si s nimi povídáte, případně se vměšovala do rozhovoru (jako to mimochodem někdy máte snahy dělat vy mně).

Zatímco jsem si oblékala čisté tričko, aby se mě v restauraci nelekli, dozvěděla jsem se, jak je strašně nespravedlivé, že já si můžu chodit kam chci, ale vy nikoli. Dovolte tedy, abych vám povyprávěla, jak ukrutně se mně dneska odpoledne nechtělo na dětské hřiště, a jak strašně mě nebavilo tam v té zimě tři hodiny zahřívat lavičku, zatímco vy jste si vesele hráli. Mnohem radši bych v tu chvíli ležela na měkkém teplém gauči s napínavým románem a horkým kafem. (A všude kolem ticho!) Když už jsme tak v té upřímnosti a padlo slovo gauč, povím vám tajemství: Pravidelné sledování Ledového království, následované každovečerním čtením Popelky, také zrovna není můj šálek kávy.

Při závěrečném ceremoniálu polévání se voňavkou, to aby se v restauraci nelekli mého pronikavého "parfému" z vůně psích lejn a bahna z dětského hřiště, jsem už jen napůl ucha poslouchala, jak šíleně trpíte, protože musíte chodit spát už v osm, zatímco já až v jedenáct. Na to se opravdu nedalo nic říct, aniž bych tedy riskovala, že mi ujede autobus.

Takže milé děti, mějte se tu krásně, nezapomeňte si vyčistit zuby, poslouchat tatínka a užít si jeho interpretaci Popelky a večerního ideálu jednoduchosti ukládání dětí. Usínejte s vědomím, že je ve vašem zájmu, abych se i já sama provětrala v restauraci bavením se s kamarádkami o věcech, které se vás vůbec netýkají, protože jen spokojená matka rovná se spokojené děti.

Pac a pusu,

Vaše milující maminka

P.S. Určitě na vás stejně budu aspoň tisíckrát myslet, cestou v autobusu si prohlídnu dnešní fotky ze hřiště a až se vrátím, půjdu se podívat, jak krásně spíte, a těšit se, jak mi ráno skočíte do postele. Ale to vám ani nemusím vykládat. Pa, letím!

Autor: Alena Damijo | pátek 1.4.2016 11:35 | karma článku: 28.99 | přečteno: 1743x

Další články blogera

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 586 | Diskuse

Alena Damijo

Sběratelské vášně je třeba brát vážně!

Vždycky jsem měla tendence něco sbírat. Nemyslím tím pohlavky nebo koule z matiky, protože jsem se radši než algoritmům věnovala čtení pod lavicí, ale mám samozřejmě na mysli pořádné sběratelské hobby.

1.9.2017 v 10:40 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Veronika Horáčková

Týden 42 (a všechny ty týdny předtím): Jak být pravý dospělák

Po několika měsících se hlásím s novým příspěvkem, který se mimo jiné věnuje tomu, jak jsem přežila dobrodružnou výpravu do Bosny, snažila se zbavit své sbírky infantilních oděvů a začala vést pravý dospělácký život.

22.10.2017 v 18:40 | Karma článku: 6.53 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jana Slaninová

"Slečno, na tý fotce s motorovkou vypadáte jako vrah!"

"Jeden by se vás vážně lek!" vece onen chlapík s vytřeštěnými zraky. "Drzoune!" Uíííááávrůům! Říz, fik a hotovo. Žádný pindy ohledvá motorovky. Rozhostilo se ticho. Takové, že by se dalo krájet.

22.10.2017 v 14:23 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 505 | Diskuse

Edna Nová

Nesnesitelně lehký život třicátníků

Některé problémy jsou úsměvné, jiné smutné, další tragické. Jak žije ta „zlatá mládež“ v okamžiku, kdy už by měla být dospělá?

22.10.2017 v 12:22 | Karma článku: 30.27 | Přečteno: 1902 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

A co na to ti druzí

Moc ráda bych... Ale co by na to řekli ostatní? Také se vám stává, že vám tahle jednoduchá otázka brání žít tak, jak byste si opravdu přáli? A je to skutečně nutné?

22.10.2017 v 12:16 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 271 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 14.16 Průměrná čtenost 2095

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.