Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vítejte na palubě, a zase si hezky vystupte

13. 04. 2015 8:35:00
Bylo Šedé úterý a radost z levných letenek, jež jsem před Vánoci sehnala na velikonoční pobyt v zemském ráji, kde v sadě skví se z jara květ, halila jen šedá obloha, nekřesťanská zima a silná vichřice. Pamětliva toho, že jsem letěla s osmnáctiměsíčním batoletem i v orkánu Kyrill, jsem se však nenechala nějakým trochu rychlejším vzdušným prouděním nijak rozhodit, a využila dopoledne před letem k posbírání zahradního nábytku, který větřík ledabyle rozházel po zahradě, jakož i opravě masivního sloupku, který hravě shodil.

Po obědě jsem si po třicáté zkontrolovala, zda mám sbalené pasy, palubní jízdenky a mobil, a když jsem si šla po dvanácté vyprázdnit střeva (naštěstí netrpím cestovními horečkami!), napadlo mě podívat se, jestli letiště v tomhle počastí vůbec funguje, a zda k němu jezdí vlaky. Letiště odbavovalo, jak kdyby mělo vítr za zády, zato vlakům shodil vítr signál z plachet. Hvízdla jsem na děti, že odcházíme z domova teď hned a žádné crcání, ať se na letiště dostanem včas, a protože signá byl zatím nalezen, byli jsme tam coby dup. Protože jsem doma v chvatu zapomněla sendviče a protožejsme měli kupu času, rozhodli jsme se ho vyplnit v McDonaldu zaplňováním mezer ve střevech a žaludku, neb jako školní koordinátor zdravého životního stylu musím mít aktuální přehled o tom, jestli jsou přesolené smažené hranolky a hamburgery s podivnou okurkou stále ještě nezdravé.

Letadlo bylo mírně zpožděné, takže jsme v době plánovaného odletu v 18.25 ještě stále trdlíkovali v hale, ale co, hlavně, že poletí! Coby majitel dítěte mladšího pěti let jsme s holkama nastoupili mezi prvními, pohodlně se usadili, připoutali, vybalili časopisy a svačinu a radovali se, že kapitán letu vypadá, že je v dobré náladě. Záhy na to nám kapitán bodře sdělil, že do letadla cestou sem prásknul blesk a má na předku dvě díry, které budou muset prohlédnout technici, což taky může trvat dvě až tři hodiny, a že proto bude rychlejší zase hezky vystoupit a počkat na jiné letadlo, které co nevidět přiletí z Amsterodamu.

Nevím, kudy bouřku oblétalo letadlo z Amsterodamu, zřejmě přes Káhiru, navíc po třech hodinách čekání v hale kleknul počítačový systém, takže nás pak půl hodiny odbavovali manuálně, ale což. Mám tzv. pollyanovskou životní filozofii, tudíž věřím, že vždy se dá najít něco, z čeho se člověk může radovat, a tak jsem se radovala, že jsme v zasaženém letadle neseděli my (přestože už jsem slyšela o Faradajově kleci), že aerolinky mají k dispozici jiné letadlo (v minulosti mi už kolik letů ze stejného důvodu zrušili), a konečně že letiště Gatwick, v jehož hale opět trdlíkujem, pronajalo dvacet metrů čtverečních skvělé kavárně Costa.

Když jsme se nakonec po čtyřech hodinách opět pohodlně usadili, připoutali a vybalili časopisy (o svačině už nemohla být řeč), oznámil nám kapitán letu, že díky zpoždění obdržíme zdarma něco na zub a také něco na svlažení jazyka. Letadlo radostně zašumělo velkým očekáváním, načež bodrý kapitán suše upřesnil, že tekutá nabídka se nevztahuje na pivo, víno a jiné alkoholické nápoje, takže letadlo zase zklamaně ztichlo.

Vyrazili jsme na ranvej a po prudkém rozjezdu se vznesli. Podle mě se vždy jedná o nejlepší a nejbáječnější část letu, přestože mi ve výšce, kdy se domy promění na krabičky od čaje, vždy proletí hlavou, že teď už je to na zabití. Sotva se z krabiček od čaje staly krabičky od sirek, letadlo se prudce zakymácelo a o takový metr kleslo. Vyjekla jsem, chytla se sedadla před sebou a v duchu činilla pokání z toho, že jsem se v minulosti často smála manželovi, který má z létání panickou hrůzu, a pojídala přitom jeho příděl sušenek na cestu. Teď jsem se hystericky modlila já a zatímco se letadlo houpalo ze strany na stranu, přemýšlela jsem, jestli se nemám odpoutat, vyskočit na sedadlo a dát lidem poslední výzvu k usmíření se s Nejvyššími místy. Lehce mě také znervózňovalo, že jsem manželovi nepřeposlala kopii cestovního pojištění, a tudíž že ani nezbohatne o potenciálních pět tisíc libuší, na které ocenila můj život pojišťovna.

Turbulence jsme však naštěstí nechali rychle pod sebou a za sebou, a protože posádka začala servírovat občerstvení, hodila jsem se do klidu, navždy však usvědčena z pomíjivosti lidského života, a v Praze se pak s úlevou připojila k ostatním pasažerům, kteří pilotům po dosednutí na václavohavlovskou ranvej od srdce zatleskali.

Když jsme v jednu ráno přistáli, pomyslela jsem si unaveně, že nemůže být hůř, protože mě ještě čeká dvouhodinová cesta domů. Dvousethlavý zástup lidí, dychtící přepravit se z Prahy do Londýna a čekající na náš čtyři hodiny zpožděný let, ukázal, že hůř rozhodně být může. V hale totiž nebyla Costa. A to ti chudáci ještě nevěděli, že jsme jim cestou do zemského ráje sežrali všechny sendviče, na které mají ze zákona nárok.

Autor: Alena Damijo | pondělí 13.4.2015 8:35 | karma článku: 20.34 | přečteno: 1062x

Další články blogera

Alena Damijo

Proč jsem jen zase pařila?

Černé kruhy pod očima. V hlavě hukot. V puse sucho. Proč jsem to zase táhla až do noci? Proč jen jsem zůstala tak dlouho vzhůru? Hlavně, že jsem se ten den smála kámošce, co pařila s knihou do tří ráno, a pak byla jak praštěná...

23.10.2017 v 11:18 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 512 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 586 | Diskuse

Alena Damijo

Sběratelské vášně je třeba brát vážně!

Vždycky jsem měla tendence něco sbírat. Nemyslím tím pohlavky nebo koule z matiky, protože jsem se radši než algoritmům věnovala čtení pod lavicí, ale mám samozřejmě na mysli pořádné sběratelské hobby.

1.9.2017 v 10:40 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 535 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Tomášek

Kolín nad Rýnem 1998

Formálně pracovní cesta do Kolína nad Rýnem, kdy mi můj kámoš Petr nabídl absolvovat tuto cestu s sebou jako spolucestující a navštívit tamní výstavu Photokina. Pro tento účel jsme předřadili před víkend dva volné dny.

23.10.2017 v 20:10 | Karma článku: 6.02 | Přečteno: 231 | Diskuse

Michal Lendvorsky

Tradičná husacina v Slovenskom Grobe

Obdobie jesene je tu. Vychutnajte si domácu husacinu v Slovenskom Grobe. My sme navštívili Grobský dvor, kde nás privítali v príjemnej atmosfére v ich jesenne naladenej záhrade.

23.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 5.78 | Přečteno: 183 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga 3: Válejí se ve "stoce" a je jim dobře. Kdeže? V Salinas de San Pedro del Pinatar

Stovky plameňáků s červenými, či růžovými křídly, se každý rok zastavují při cestě do severní Afriky poblíž prvotřídních léčebných lázní pod širým nebem, zároveň v jednom z největších mokřadů oblasti. A tak kyblík na bahno, a tam!

23.10.2017 v 7:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Peter Krivda Soliwarski

Potulky XXXVII - Belanská dolina na Turci

...na chvíľu nahliadnuť, aspoň sa dotknúť a uchovať si v depozitoch spomienok. Nádherná, trochu kľukatá a trochu kopcovitá cesta z Turčianskych Teplíc do Martina popod päty Veľkej Fatry, popod velebnosť Tlstej a Ostrej...

22.10.2017 v 18:54 | Karma článku: 8.94 | Přečteno: 159 | Diskuse

Ervín Dostálek

La Manga 2:Cartagena ve španělské Murcii - toť přece nové africké Kartágo (Carthago Nova)

Senátor Cato:"Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!" Odkud to vlastně vyrazil Hannibal se slony na antický Řím? Elektrická ponorka a vynálezce, které nikdo nechtěl. A najednou tu vykopali antický amfiteátr uprostřed města..

22.10.2017 v 8:40 | Karma článku: 4.66 | Přečteno: 101 | Diskuse
Počet článků 54 Celková karma 14.16 Průměrná čtenost 2095

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.