Přišel, viděl, vyfotil a nasdílel

10. 07. 2017 13:00:13
Je léto, cestujeme, a pak nadšeně sdílíme své fotky. Na prstech rukou a nohou bych ale spočetla snímky ze svého dětství, odžitého ve fotografické době kamenné (černobílá Alenka s dortem, černobílá Alenka se setřičkou u vánočního

stromku; za rok totéž, jen o svíčku víc). Ovšem díky digitálům a zejména chytrému telefonu mám stejné množství fotek jako za prvních patnáct let života hotových během prvních patnácti minut od začátku výletu, a to až na výjimky nefotím každý prd - snídani, děti před domem, děti před autem, děti v autě, děti na benzince, děti spící, děti právě vzbuzené, děti na parkovišti v místě destinace, děti zpruzené desetiminutovou chůzí, les dvě stě metrů před námi, děti u stromu; první prašivka, druhý hořčák, tři satani, čtyři muchomůrky, děti na pařezu, otrávené čerstvým vzduchem, hladově pojídající můj rohlík s paštikou, hladové klíště svačící mou krev atd atd.

Metodou pokus a omyl se brzy ukázalo, že některé fotky vypadají lépe než ty druhé, a že často se tomu dá pomoct. Většina lidí se soustřeďuje na objekt, ale málokdo už si například uvědomuje, jak důležité je pozadí, a to přitom může fotku buď zvednout, nebo naopak zabít.

Kolik snímků už bylo zkaženo tím, že fotografující si neuvědomil, že objektu roste z hlavy sloup, že za dětmi je přetékající odpaďák, případně že do záběru vešel chlap v trenkách s postavou, která dává tušit, že několikrát týdně pravidelně posiluje s půllitry piva.

Když fotíme lidi nebo objekty, máme přirozeně tendenci umístit je doprostřed fotky, ale mnohem lepšího efektu se dosáhne takzvaným zlatým řezem, kdy centrální objekt umístíme zhruba do pravé třetiny fotografie; mimochodem zlatého řezu využívali už renezanční umělci.

Lehká změna úhlu, a jaké to udělá divy! Nemluvě o kouzlu reflexe ve vodě. Kde můžeme, zlatě řežme a reflektujme, a všemožně braňme nudící se rodině házet šutry do vody a ničit nám tak kompozici!

Skvělého efektu často docílíme také tím, že zaostříme objekt, ale pozadí naopak lehce rozmažeme (v mobilu se toho dosáhne pouhým poklepáním na objekt), případně prostě přistoupíme blíže k fotoaparátu. Mám ve svém albu úchvatnou rodinnou fotku z výletu na Pražský hrad, jejíž autor se snažil celý hrad narvat do záběru, a tak nám neustále dával pokyny couvat. Výsledkem jsou solidně vypadající Hradčany a čtyři tečky mezi stovkou dalších návštěvníků, z nichž se pod mikroskopem dají s trochou fantazie rozeznat naše tváře. Proč nás tehdy nenapadlo stoupnout si před fotoaparát a neřešit to, že holt trochu zacloníme kus už tak velkého hradu, nad tím mi dodnes zůstává rozum stát.

Fotografie, na kterou je radost se podívat i po dvaceti letech, je samozřejmě ostrá, má atmosféru, zachycuje okamžik a náladu a hlavně je zajímavá. Vyplatí se proto vyvarovat se tradičních klišé při návštěvě památek jakými je podpírání Šikmé věže v Pise či „držení“ egyptských pyramid za špičku. Co potřebujeme, je nápad!

Kromě neotřelého nápadu je také klíčové dobré světlo, a je proto šikovné vědět, že nejlepší světlo na focení je ráno a v podvečer. Kdykoli fotím za jasného dne (pod mrakem se ani moc nenamáhám máčknout spoušť), položím si nejprve otázku: Kde je slunce? Poté si stoupnu tak, abych nefotila proti němu, protože to je víceméně jen plýtvání časem, energií, baterkou foťáku a pamětí. Už nejednou jsem kvůli světlu při školním výletě přemístila celou třídu o sto osmdesát stupňů a pak půl hodiny děti buzerovala , abych docílila toho, že většina žáků hledí na mě, nezvedá ruce, nestíní ostatní a nedělá ksichty. To mi pochopitelně mezi žáky značně zvýšilo popularitu, ale zato jsme pak měli ve školních novinách pěkný snímek z výletu! Takže ještě jednou: Nikdy, nikdy, nikdy nefotíme proti světlu nebo ve stínu!

Vzpomínka na krásnou dovolenou je jak psaní do písku, kdežto fotografie jak rytí do kamene (zvlášť když si pak ještě fotky zálohujeme a nebo dokonce necháme vyvolat!), což mi připomíná další prohřešek. Psaní do zlatého mořského písku nás suchozemce asi nikdy neomrzí, takže si aspoň dejme pozor na to, aby to bylo zaprvé čitelné, zadruhé v záběru, zatřetí ostré a samozřejmě opět pomůže nefotit proti světlu. Není také od věci odházet mořské řasy. Pro lepší ukázku jak to nedělat jsem vylovila z e-koše svůj včerejší rádoby romantický nápis tupou mušlí v písku na pozadí rozmazaných křídových skal.

Někdy se mi stává, že fotím tak moc, že si pak na konci dne uvědomím, že jsem si vlastně to místo ani lidi pořádně neužila, protože koukat se na svět skrz čočku aparátu není totéž, jako dívat se čočkou vlastní a vychutnávat prostou krásu přítomnosti. A tak se snažím řídit heslem „méně je více“ a spíš několika cvaknutími zachytit pár okamžiků, než každou sekundu dne. A pochopitelně je fajn, když z toho „méně je více“ vyjde víc než těla bez hlav a bordel na plážové dece!

Autor: Alena Damijo | pondělí 10.7.2017 13:00 | karma článku: 17.92 | přečteno: 1186x

Další články blogera

Alena Damijo

Jak jsem potkala anglického krále

„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."

29.3.2023 v 10:30 | Karma článku: 32.80 | Přečteno: 3094 | Diskuse

Alena Damijo

Půl života za Malou louží

Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.

6.9.2022 v 10:45 | Karma článku: 30.09 | Přečteno: 1051 | Diskuse

Alena Damijo

Co je láska?

Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.

14.2.2022 v 10:45 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 776 | Diskuse

Alena Damijo

Je to jen drobnost, taková maličkost

Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.

18.1.2022 v 10:45 | Karma článku: 24.06 | Přečteno: 665 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 418 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 579 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 472 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2002

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na devatenáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

KNIŽNÍ VÝPLODY: 

Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)

PRÁVĚ VYŠLO:

Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle 

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...