Týden v první třídě aneb Proč strkáš ponožky do záchodu?!

12. 09. 2016 12:00:00
Učit je fajn. Učit 1. třídu je fajn ještě víc, protože v září dostanete pole neorané, a v létě z něj sklízíte sladké plody své trpké lopoty. Učit 1. třídu v Anglii je navíc ještě prča, neb dostanete houf třiceti čtyřletých kuřat,

jejichž myšlenkové pochody jsou někdy naprosto ohromující.

S houfem kuřat samozřejmě přijdou také pečovatelské a úzkostlivé maminky, které své děti v zánovních, často ještě příliš velkých uniformách vypouští do velkého světa školáků. Mám pro to pochopení, sama jsem si to dojetí u každé své holčičky obrečela, a zatímco já se prosmrkávala třetím balíčkem kapesníčků, dcery si už vesele povídaly se spolužáky.

Je ale dojetí, a je přehnaná péče. „Je Jane ok? Volala její maminka, jestli je prý v pořádku,“ ptá se třicet minut po začátku školního dne kolegyně z recepce. Mrknu na Jane, která obléká panenky a chechtá se přitom na celé kolo. Za čtvrt hodiny přijde kolegyně znovu, tentokrát se ptá na Natalii. Ta je taky ok. Za půl hodiny se objeví znovu, od stolu automaticky kývám, že všichni jsou ok a nikdo nebrečí, načež je mi sděleno, že volala Paulova maminka, že je venku horko, a ať mu sundáme mikinu.

„Paní učitelko, hlavně jí, prosím vás, posílejte na záchod, včera nebyla celý den,“ naléhá druhý den jiná maminka. Jak to ti rodiče vědí? To doma děti posadí za stůl, rozsvítí jim lampu do očí a podrobí je křížovému výslechu na téma kolikrát šly na záchod, a jestli to bylo bobo nebo malá strana? Přemýšlím, jestli jako matka neselhávám, protože netuším, kdy mé děti chodí na záchod.

Jen co za rodiči zabouchnou dveře, můžeme se konečně věnovat dětem a začít je něco učit. Dneska zjišťujeme, jestli už někdo zná nějaká písmena. Volám si jedno dítě po druhém, ukazuji jim jednotlivá písmenka a zaznamenávám, která znají. Většina odpovědí spadá do kategorie „nevím – neznám – nikdy jsem neviděl – nevím – neznám – nikdy jsem neviděl – můžu už jít?“

Ne tak Sarah. Začíná klasicky: „Tak tohle nevím. A to taky nevím. A tohle taky nevím,“ směje se. Pak se jí ale zableskne v očích, a o písmenu G prohlásí: „Tohle je didi.“ Myslela jsem, že jsem se přeslechla, ale nepřeslechla. „Didi“, opakuje zřetelně. Opatrně ukazuju na H, a Sarah suverénně odpoví: „Dada“. Pak už to jede jako másle: „Didi. Dada. Didi. Dada. Gigi. Gaga. Gigi. Gaga.“ Nesmírně se bavím a projedu s ní celou abecedu jen proto, abych si užila tu úžasnou dětskou kreativitu. Královnou lingvistické logiky posléze korunuji Lilian, které při pohledu na písmenko X, jež se v anglických dopisech používá ve významu polibek na rozloučenou, prohlásí, že to je „pusa, pusa, pusa“.

Po obědě sedí všechny děti ukázněně na koberci, rajské ticho stoupá ke stropu, a já slavnostně otevírám knihu pohádek. Náhle se ozve zoufalý křik ze záchodu: „Paní učitelkoooooooooooooo! Já jsem kadil a není tu papííííííííííír!“ Kabinka dvě se přidá: „Tady taky neee!“ Knižnímu papíru zaznovil zvonec, ten záchodový má přednost. Posílám šikovného chlapečka do kanceláře s misí Odchyť-nějakého-dospělého-a-řekni-mu-o-toaleťák, pak podaruji obě zoufalé kabinky, a místo pohádky se jdem řadit na ven, protože už je skoro přestávka.

Zatímco se děti oblékají a řadí u dveří, nachytám Lilian, jak jen v kalhotkách a tričku sedí u záchodu, sukně kdovíkde, a máchá v míse své zářivě bílé ponožky.
„Proč strkáš ponožky do záchodu?“ zděsím se.
„Nebojte, to uschne,“ odpovídá „Pusa pusa pusa“ flegmaticky, načež hodí fusekli zmuchlanou do kuličky za záchod.
„Nemůžeš dávat ponožky do záchodu, to je nechutné! A neházej je za záchod!“, vyjeknu.
„Ale vždyť to uschne“, odtuší opět klidně Lilian, natáhne se přes sedátko a mrskne za mísu i druhou zmáchanou fusekli. Svou obědovou přestávku strávím hledáním Lilianiny sukně, pytlíkováním „vypraných“ ponožek, načež plynule přejdu k olepování odřených kolen a zejména vypisování záznamů o tom, jak jsem odřeniny ošetřila. Úřední šiml se škodolibě tlemí, zatímco mi žere oběd.

Odpoledne nás čeká zjistit, jestli už děti umí nějaká čísla, abychom neztráceli čas tím, že je budeme učit něco, co už znají. Nemám valná očekávání, a tak jsem příjemně překvapena, že drtivá většina třídy rozeznává číslovky minimálně do pětky. Až na Gabriela. Že nepozná jedničku, dvojku a trojku, budiž. Ale že nerozezná ani čtyřku, číslo svého věku, to se nestává často.
„Kolik je ti let?“, napovídám s úsměvem.
„Dva“, odpoví Gabriel.
„Kolik že ti je?“, ptám se ještě jednou, tentokrát bez úsměvu, ale zato s nevírou.
„No dva“, řekne uraženě Gabriel. A na důkaz, že si to nevymýšlí, na mě zvedne prostředníček.

Miluju učit první třídu!

Autor: Alena Damijo | pondělí 12.9.2016 12:00 | karma článku: 29.73 | přečteno: 1781x

Další články blogera

Alena Damijo

Jak jsem potkala anglického krále

„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."

29.3.2023 v 10:30 | Karma článku: 32.80 | Přečteno: 3094 | Diskuse

Alena Damijo

Půl života za Malou louží

Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.

6.9.2022 v 10:45 | Karma článku: 30.09 | Přečteno: 1051 | Diskuse

Alena Damijo

Co je láska?

Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.

14.2.2022 v 10:45 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 777 | Diskuse

Alena Damijo

Je to jen drobnost, taková maličkost

Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.

18.1.2022 v 10:45 | Karma článku: 24.06 | Přečteno: 666 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 355 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 28.73 | Přečteno: 451 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 186 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.28 | Přečteno: 9258 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2002

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na devatenáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

KNIŽNÍ VÝPLODY: 

Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)

PRÁVĚ VYŠLO:

Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle 

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...