Narození Páně v londýnské základní škole

18. 12. 2020 10:30:00
Anglické základky mají dlouholetou tradici dětských vánočních her o narození Krista, kterou letos poprvé ohrozil až nechvalně proslulý Covid. V naší londýnské škole se na představení spojují malí předškoláci s "velkými" prvňáky,

přičemž moje čtyřletá prťata mají za úkol zpívat a vypadat roztomile v kostýmech pastýřů, oveček, andílků a hvězd, a o rok starší prvňáci pak vyprávějí děj a propůjčují hlas a podobu všem klíčovým postavám největšího příběhu v dějinách lidstva. Rodiče brečí dojetím a z hlediště jde od zapnutých kamer na mobilech taková záře, že by se za ni nemusel stydět ani sbor andělů, zvěstujících narození Páně pastýřům na kopcích betlémských.

Letos jsme pochopitelně nemohli uspořádat ani podívanou pro rodiče, ani se spolčit s výmluvnějšími prvňáčky (nemíchat, nespojovat, držet se dál!), a tak jsme se rozhodli vytvořit vlastní show a natočit ji rodičům na video. Mám nesmírně schopné a úžasné dětičky, a tak jsem si na internetu našla pár krátkých scénářů a rozhodla se je adaptovat. Brzy se ukázalo, že i údajně jednoduché texty pro nejmenší jsou nesmírně složité, a tak jsem si napsala krátký text vlastní; když jsem dokázala napsat tři knihy, to by bylo, abych nezvládala jeden stručný scénář! Ten byl navíc proložen sloky primitivní vánoční písně na motivy dětského lidového popěvku (převzaté, neb jsem úděsně nehudební).

Rozdali jsme role a s radostí vkročili na prkna, jež znamenají svět. Prvních pár zkoušek mě donutilo radikálně zkrátit už tak velice krátký text, protože jsem měla pocit, že nejenže režíruju, ale ještě všechny role odříkávám jen já. Naneštěstí to nebyl pocit, i když občas se zadařilo a po dvou týdnech se ke mně děti občas připojily, v lepším případě aspoň správně gestikulovaly. Začala jsem se obávat, zda jsem si nevzala příliš velké sousto, leč pozdě bycha honiti – rodiče už byli o nadcházejícím sezonním trháku spraveni, a tak nebylo úniku.

Nejvíce mě frustrovalo to, že při zkouškách dělali brajgl a rušili ti nejschopnější jedinci, zejména hospodští. Dokonce jsem je musela rozsadit na různá místa Betléma, a jen jsem litovala, že z nich nemohu udělat nemluvné stádo ovcí, protože jsem potřebovala, aby Marii a Josefovi nahlas a zřetelně sdělili, že hostince jsou přeplněné. Potíž byla i s Marií. O hlavní roli nejdřív usilovaly čtyři holčičky (a jeden chlapeček), takže jsme museli udělat konkurz, ale ta nejschopnější to brzy vzdala s tím, že je toho na ni moc. Náhradnice se taky trochu styděla vystupovat, ale už nebylo z koho vybírat, protože všechny potenciální výmluvné Marušky už hrály někoho jiného. A tak jsem text dramaticky seškrtala z „dobrý den“ a „udělám, co Bůh chce“ na pragmatické „ok“ s palcem nahoru. Snad se přitom ztratilo i to, že archanděl Gabriel neuměl vyslovovat jednu hlásku, a tak Marii vznešeně oznamoval, ze její miminko bude „Syn Koží.“

Trochu trablí jsme měli i s osly – přejít z jedné strany jeviště na druhou byl evidentně nebetyčný problém. Totéž se dalo říct i o velbloudech, kteří se navíc otáčeli zády ke kameře a vybavovali se svými páníčky, třemi králi. Nechci žalovat, ale moudří muži si navíc ještě krátili čas před svým vystoupením vybalováním dárků pro Ježíška, a tak brzy začalo být evidentní, že místo zlaté cihly dostává právě narozený „Koží Syn“ dřevěnou kostku. Tu mu navíc ještě mrskli ke kolébce, div ho nepraštili. Naopak musím velice pochválit betlémskou hvězdu, která doslova zazářila; nejenže vstupovala na scénu ve správný čas, ale ještě přitom dokázala zapnout světýlka na své hvězdné maketě, a donutit velbloudy trochu sebou při cestě z dalekého východu mrsknout.

Velice se mi ulevilo, že v den natáčení byli všichni žáčci ve škole, protože ještě den předtím byl osel, velbloud a Baltazar v izolaci. Nesmírně jsem se proto zalekla, když mi kolegyně připomněla, že je středa a „hvězda“ má odpoledne logopedii, ale maminka se nad námi smilovala a pokec s logopedem zrušila.

Před natáčením jsme všechny děti převlékli do kostýmů (čtyřicet pět minut práce pro tři dospělé) a s nadšením vyrazili do haly. Výhodou filmování je to, že představení lze na rozdíl od živého vystupování kdykoli zastavit a sjet znovu, a jen díky tomu tam rodiče slyší více mluvit své potomky než mě. I tak jsem ale nedokázala zcela zabránit tomu, aby se tam jedna ovce neštourala v nose, anděl nezíval s pusou otevřenou jak vrata do chléva, a Josef s Marií nekrmili Ježíška slámou. Raději nebudu komentovat ani to, že pastýři projevili při zvěstování narození dlouho očekávaného Spasitele takové nadšení, jako by jim sbor andělů oznámil, že vláda opět zavírá školy, obchody, restaurace a ruší Vánoce.

Z tří týdnů intenzivní práce jsme vytvořili tří minutové představení (!). Šikovný kolega jej však o několik minut natáhl tím, že natočil děti, jak mávají do kamery, a k tomu přidal vánoční píseň, kterou žáčci nahráli s naší fantastickou hudebkářkou. Dětičky ale měly kostýmy, a proto vypadaly neskutečně roztomile, a tím se zamaskovaly všechny větší i menší nedostatky. Dobrá věc se tedy podařila a filmíček vyvolal nejen úsměvy, ale i slzy.

I já plakala. Dojetím a úlevou, že už máme tuto hvězdnou hollywoodskou produkci za sebou!

Autor: Alena Damijo | pátek 18.12.2020 10:30 | karma článku: 27.40 | přečteno: 1084x

Další články blogera

Alena Damijo

Jak jsem potkala anglického krále

„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."

29.3.2023 v 10:30 | Karma článku: 32.80 | Přečteno: 3094 | Diskuse

Alena Damijo

Půl života za Malou louží

Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.

6.9.2022 v 10:45 | Karma článku: 30.09 | Přečteno: 1052 | Diskuse

Alena Damijo

Co je láska?

Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.

14.2.2022 v 10:45 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 778 | Diskuse

Alena Damijo

Je to jen drobnost, taková maličkost

Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.

18.1.2022 v 10:45 | Karma článku: 24.06 | Přečteno: 667 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Melišová

Keď človek páchá zlo, kde je Boh?

Má človek slobodnú vôľu? Môžeme sa nezávisle rozhodovať a ovplyvňovať smerovanie nášho života? Mám za sebou desať rokov práce kaplána vo väzení. Takže trochu viem, čo to robí alebo nerobí s človekom, keď sa dopustí veľkého zla.

29.3.2024 v 11:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.97 | Přečteno: 371 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 29.56 | Přečteno: 497 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 189 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 9273 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2002

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na devatenáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

KNIŽNÍ VÝPLODY: 

Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)

PRÁVĚ VYŠLO:

Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle 

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...