Vážená paní ředitelko,
...dopoledního celoškolního focení s odpolední diskotékovou oslavou Dne dětí je poměrně vražedná, zvlášť když vezmeme v úvahu, že včera večer jsme pořádali „školní kino“ a skončili až před osmou. Filmová účast byla hojná a popcorn a džus tekly proudem, takže třetina žactva byla dnes buď unavena a/nebo jim v krvi stále ještě proudil cukr z té rozpukané kukuřice a ze všech těch sladkostí, co si s sebou přitáhli. To se pochopitelně projevilo na chování, takže místo plánovaného klidného dne v kanceláři jsem se cítila jak zásahová jednotka rychlého nasazení.
Například jeden žák se svévolně pokusit opustit školu a se slovy "už mě to tu nebaví" zmáčkl s obdivuhodnou rychlostí všechny čudlíky, které uvolňují dveře. Nechci se chlubit, ale navzdory politováníhodným výsledkům v gymnaziálních hodinách tělocviku (chabé dovednosti, ještě chabější snaha) jsem s hbitostí londýnské veverky překonala recepční pult a žáka zadržela u vrat. Přišlo mu to velmi zábavné. (Mně ne.) Jistě Vás potěší, že jsem při zákroku zúročila i dovednosti získané na našem nedávném školení o „Pozitivním zvládání vypjatých situací“. Dítko jsem se pak snažila veselou a hravou metodou přimět k návratu do budovy, leč na mé pokusy jen zareagovalo slovy: „Tyhle triky, jak mě dostat zpátky do třídy, jsem už dávno prokouknul.“ Venku jsme potom strávili v družném rozhovoru půl hodinku na čerstvém smogu, já jen v tričku s krátkým rukávem. V osmi stupních nad nulou nic moc.
Fotograf byl velice milý a přátelský, jen jaksi nechápal, že když musí během dvou hodin individuálně odfotit přes dvě stě dětí a nadto udělat ještě sourozenecké fotografie, nemá zrovna čas se s dětmi vykecávat a plácat si s nimi „high five“ na rozloučenou. Sekretářce, která to tam organizovala, vřela krev. Když jsem se jí z legrace zeptala, jestli chce vystřídat, bez zaváhání souhlasila, vrazila mi do ruky seznam a rychle se vzdálila. Brzy jsem pochopila proč a taky ve mně vřela krev, což bylo po té půl hodině venku až skoro příjemné. Protože chlap fotil v hale, jež se po jedenácté proměňuje v jídelnu, tak se navíc zpozdily obědy, a všichni byli zruzení. Jestli si mohu dovolit ještě malý osobní postřeh, pan fotograf by si měl před vstupem do školy oprášit nejen boty, ale i znalosti historie – už v červnu, když tu byl naposledy, jsem mu vysvětlila, že Československo již víc než čtvrt století neexistuje, a teď udělal tu samou chybu.
Po poledni jsem měla na krokoměru 22 159 kroků a se sekretářkou jsme si povídaly o tom, jak máme chuť zalézt do kouta, stočit se do klubíčka, tiše brečet, nic neřešit, po ničem nepátrat a hlavně nepřepínat. Taky jsme probraly, kolik vína už bychom zdolaly, kdybychom byly alkáči a měly dovoleno v práci pít, a že je vlastně trochu smutné, když se v práci, kde trávíme většinu času, těšíme celý den domů. Shodly jsme se na tom, že v ideálním světě by zaměstnání mělo být radostným místem, z něhož se pak přesuneme do jiného radostného místa, domova. Obě jsme souhlasily, že většinou to tak máme, ale dneska ne. Mimochodem i při této krátké filozofické debatě jsme byly několikrát vyrušeny.
Školu jsem opustila po deseti hodinách práce před šestou večerní, kdy byl z družiny konečně vyzvednut poslední žák. Omlouvám se, že podávám hlášení až v deset večer (nebojte, kdyby byl problém, hned bych volala), ale doma jsemmísto k notebooku padla k Netflixu a čučela na romantickou vánoční komedii. Místo kvalitní, zdravé, vyvážené a domácí večeře jsem objednala čínu. Její barva a aromatická chuť dávaly tušit, že obsahuje mnoho různých éček, ale zase mě vzpružily natolik, že jsem zahodila do koše rezignační dopis, který jsem sesmolila ve vlaku na cestě domů; protože dneska sice škola radostným místem nebyla, ale zítra už třeba zase (snad!) bude.
Už se na Vás moc těším!
Srdečně zdraví
Vaše zástupkyně
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Alena Damijo
Ha! Covid! Přišel nezván, nevítán
...domácnost mou otočil a mě tím vytočil! Po více než roce a půl pandemie jsem takto "mrazíkovsky" mohla poprvé zavřeštět i já. Byl pátek ráno, už jsme s dcerkou skoro připravené vyrazit do školy, a zatímco se dítě zubí,...
Alena Damijo
Být stále mlád
Nedávno jsem narazila na článek s titulkem „šik po čtyřicítce“. Ani nevím, o čem byl – jen ten název totiž zvednul ze židle mě i mé čtyři křížky, páč to znělo jako „i stará rašple se ještě může zatřpytit."
Alena Damijo
Halloween? Ne, děkuju
Anglie potemněla, a kam se oko podívá, tam svítí vydlabaná dýně, visí přerostlý pavouk a nebo straší zlý duch či ohyzdná čarodějnice. Přichází totiž noc děsů – Halloween, dlouho očekávaná zábava mladých věkem i duchem!
Alena Damijo
Jak být dobrým "školním rodičem"
Každý z nás chce pro své dítko to nejlepší a touží být nejúžasnějším rodičem pod sluncem. Ale uvědomujeme si, že ne každý takový milující rodič je zároveň skvělým „školním rodičem“? My učitelé bychom mohli vyprávět...
Alena Damijo
Co děláš na letišti?
Jak je možné, že už je konec prázdnin, když teprve nedávno začaly? (Být to školní rok, tak je teprve druhý týden a čas se vleče jak hlemýžď na písku.) Tak se pochlubte, kdo byl letos odvážný a cestoval do zahraničí? Adrenalin, že?
Alena Damijo
Pohodový (?) rodinný výletík
Je jaro, anglické lesíky zfialověly záplavou zvonečků, a my vyrazili mezi stromy nadýchat se bio kyslíku a uvrat tradiční rodinný snímek s kobercem flóry. Usměvavá fotka zalitá sluncem evokuje poetické zdání pohodového výletíku,
Alena Damijo
Služebníček, Vaše Veličenstvo!
Po osmnácti letech v Anglii jsem se stala britským občanem. Jsem sice chudší o víc než čtyřicet tisíc korun, ale zato bohatší o půl království. A to je jistě k nezaplacení! (Aspoň do doby, než přijde další hypoteční splátka...)
Alena Damijo
Rok 2020 neodepíšu
Všichni tvrdí, jak byl tento rok úděsný, a spousta lidí říká, že ho ani nebude „počítat“ a odepíše jej jako ztrátový. Jestli mě však rok 2020 něco naučil, tak je to především pravdivost tvrzení, že když nejde o život, jde o bobek.
Alena Damijo
Narození Páně v londýnské základní škole
Anglické základky mají dlouholetou tradici dětských vánočních her o narození Krista, kterou letos poprvé ohrozil až nechvalně proslulý Covid. V naší londýnské škole se na představení spojují malí předškoláci s "velkými" prvňáky,
Alena Damijo
Co si letos přeješ k Vánocům?
Je sice teprve konec října, ale letošní Vánoce budou nepochybně virtuální a většina nákupů proběhne online. BBC nás už před časem povzbuzovala k včasným objednávkám, abychom nezatížili poštu a nedočkali se dárků až na Valentýna.
Alena Damijo
Britštější než Brit
S blížícím se brexitem a záludným koronáčem, který limituje možnosti cestovat, vyvstala potřeba se po osmnácti letech v Londýně legálně pobritštit. Dost na tom, že každé moje dítě má jiné občanství,
Alena Damijo
Balení - nejradši bych to zabalila
Jet na dovolenou je bezpochyby nesmírně vzrušující a většina z nás se na letní volno těší už od ledna. Škoda, že se totéž nedá říct i o dovolenkových přípravách typu vyřizování pojištění, dokupování nezbytností a zejména balení.
Alena Damijo
Lekce z letního tábora
Má britská dcera se vrátila nadšená a vysmátá ze svého prvního českého tábora. Obrovský dík všem organizátorům, jako úča si umím představit, co to obnáší, ale dítě má nespočet zážitků na celý život, a ještě se jí zlepšil češtin!
Alena Damijo
Oblékám Londýn
V karanténě spousta z nás pracovala z domu, se střídavými úspěchy vzdělávala potomstvo, malovala byt, třídila a uklízela, pekla chleba, housky a koláče, a při vynuceném domácím vězení někdy zbyl čas i na nějakého toho koníčka.
Alena Damijo
Stoletý stařík, který (náhodou) vybral miliony pro charitu
Na konci dubna oslaví válečný veterán kapitán Tom Moore sté narozeniny. Ano, sté. To už je důvod k pořádné oslavě! Ta ale pochopitelně nebude, protože korona,a tak kapitán dostal jiný nápad – využít své století k benefiční akci,
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2026x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com