Hurá do Walesu!

8. 11. 2019 10:30:00
Doma máme podzimní tradici – vyjet za Londýn a strávit pár dní poznáváním britských krás. Letos padla volba na Wales, konkrétně pohoří Snowdonia, v němž se tyčí druhá největší hora Británie, Snowdon. Ta má stejně jako Sněžka...

...v názvu "sníh", jak mi došlo při psaní tohoto článku ("Blesk" a "Postřeh" jsou má prostřední jména.)

Moje vědomosti o Walesu začínaly tím, že tam dobře hrají rugby, že Wales se velšsky řekne Cymru (náhodná informace z historického románu přelouskaného před deseti lety) a končily znalostí, že patronem je svatý David, jehož svátek se slaví prvního března a Velšani v ten den nosí na klopě narcis. Vlastně ještě poznám velšskou vlajku s drakem a vím, že nástupci trůnu je tradičně udílen titul „kníže z Walesu“. Sečteno, podtrženo, znalosti na pětku podtrženou.

V rámci příprav na cestu jsem se rozhodla seznámit se trochu s velštinou, protože mi coby keltský jazyk přišla tajemná a fascinující. Nebudu zapírat, že její psaná podoba ve mně evokovala představy, že staří Keltové kamenem vyryli na odštěpky kůry písmenka a pak s nimi večer u ohně hráli předpotopní Scrabble. Vyhrál ten, kdo vytvořil nejdelší slovo s nejmenším počtem samohlásek. Jen tak si dovedu vysvětlit, že „prosím“ se velšsky řekne os gwelwch yn dda a že druhý nejdelší název místa na světě je právě Walesu a je jím padesátiosmipísmenková vesnice Llanfair­pwllgwyngyll­gogery­chwyrn­drobwll­llan­tysilio­gogo­goch s oficiálním zkráceným názvem Llanfairpwllgwyngyll. Kam se proti tomuhle hrabe náš urputný jazykolam „Třista třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech“ či populární diktátový chyták „Víly vily věnce a psi z vily na víly vyli“! (Jinak čistě pro zajímavost prvenství pro nejdelší název místa na světě patří novozélandskému kopci Taumatawhakatangi­hangakoauauotamatea­turipukakapikimaunga­horonukupokaiwhen­uakitanatahu.)

Ubytovali jsme se v mrňavém univerzitním městečku Bangor, jež může se pochlubit pěkným visutým mostem sanfranciscového stylu přes Menajskou úžinu. Z našeho penzionku byl překrásný výhled na kopce Snowdonie, který však trochu hyzdila šíleně špinavá okna. Doma jsem se však zrovna připravovala na vzácnou návštěvu a hloubkovým úklidem strávila dva ponuré víkendy, a proto mě potěšilo, že někdo je schopný mít ještě zaprasenější okna než já. Ani o vynálezu prachovky se majitelům podniku podle všeho ještě nikdo nezmínil, a tak jsem si v jinak útulném ubytování přišla doslova jako doma.

Naším primárním cílem byl národní park Snowdonia. Moc jsem se těšila, že se po dvou měsících zase ocitnu v hornaté krajině, a mapa navíc slibovala, že pohoří je prošpikováno jezery, jezírky a jezírečky. Hned druhý den jsme proto sedli na autobus, který nás o hodinu později vyplivnul ve vesnici Llanberis u jednoho z největších velšských jezer Llyn Padarn.

Odtud je krásně vidět hora Yr Wyddfa (Snowdon) a kdo není líný tři až čtyři hodiny stoupat, může si užít rozkoš pohledu z výšky 1085 metrů nad mořem do hloubky i do dálky. Na Snowdon se dá ovšem stoupat také v sedě, a to zubačkou, ale proti jejím cenám byly i drahé rakouské alpské dráhy prakticky zadarmo, takže jsme sice nestanuly na vrcholu Walesu, ale zato jsme ušetřili sto liber. Svezly jsme se však na parní mašince, která vede po severní straně jezera a dovoluje si Snowdon také vychytnat, byť jen z dálky a zespodu. Starý dieselák, kde se okénka stahovala dírkami v koženém řemenu, byl i v říjnu plný komárů. Ty jsem na dceřin ustrašený pokyn kompletně vymlátila hřbetem pěsti (noviny ani plácačka nebyly po ruce) a aspoň na chvíli jsem si díky tomu připadala tak drsně jako můj hrdinný manžel, který dokáže flegmaticky zabít vzteklou vosu pouhým palcem pravé ruky.

Kousek nad vesnicí se tyčí zřícenina hradu Dolbadarn. K té manžel (vosobijce, ale nehoral) odmítl lézt, a tak jsme se rozdělili a on se vydal do Národního břidlicového muzea. Jeho fotky starého nářadí a polorozpadlých zrezivělých vagonků vypadaly stejně nudně jako zněl název muzea, ale choť si to moc pochvaloval a horlivě mi pak vyprávěl o těžbě břidlice v místním kraji. Inu, každému po libosti. Já s dcerami jsme se mezitím vydaly nahoru k hradu, kam vedla asi kilometrová cesta lesem, prorostlým zlátnoucím kapradím a propleteným zurčícími potůčky. Jsem Češka, a tak jsem pochopitelně začala okamžitě skenovat půdu a koukat po houbách (jen pár ožraných prašivek), a kromě toho jsem z hluboka dýchala svěží vzduch a opájela své smysly nádhernou přírodou. Jako bych byla doma na Šumavě!

Za vynaložené úsilí jsme se posléze odměnili v místní kavárničce, kde jsem si objednala pocukrovaný „velšský koláček” (picau ar y maen – welsh cake) plněný rozinkami a potřený máslem. Dušička tak měla pokoj, že jsem ochutnala alespoň jednu místní specialitu, a večer jsme proto s klidem mohli jít do číny, neboť tradici bylo učiněno za dost!

Autor: Alena Damijo | pátek 8.11.2019 10:30 | karma článku: 22.34 | přečteno: 598x

Další články blogera

Alena Damijo

Jak jsem potkala anglického krále

„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."

29.3.2023 v 10:30 | Karma článku: 32.80 | Přečteno: 3094 | Diskuse

Alena Damijo

Půl života za Malou louží

Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.

6.9.2022 v 10:45 | Karma článku: 30.09 | Přečteno: 1051 | Diskuse

Alena Damijo

Co je láska?

Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.

14.2.2022 v 10:45 | Karma článku: 25.87 | Přečteno: 777 | Diskuse

Alena Damijo

Je to jen drobnost, taková maličkost

Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.

18.1.2022 v 10:45 | Karma článku: 24.06 | Přečteno: 666 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 34 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 491 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2002

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na devatenáct let, a aby té jazykové ironie nebylo málo, jsem zástupkyní ředitelky na místní základce a učím číst a psát malá Briťata. 
 

KNIŽNÍ VÝPLODY: 

Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)

PRÁVĚ VYŠLO:

Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle 

 

Detaily knih:

https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html

 

Kontakt: damijoa@gmail.com

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...