Dvě (české) sestry u (anglických) Sedmi sester
Jihovýchodní anglické moře – říkejme mu třeba Kanál, protože se tak jmenuje – má barvu oblohy. Jinými slovy, když je hezky, je moře královsky modré, a když je hnusně, má voda šedesát odstínů hnusné šedi. Ošklivě je zde ovšem častěji. Člověk by proto skoro považoval anglické břehy za průměrné, a v porovnání s jadranskými, středomořskými či thajskými za dokonce silně podprůměrné, kdyby však neměla ostrovní země v rukávu eso: Sněhobílé křídové skály. Přestože nejznámnějšími křídové útesy jsou ty doverské, objímají bílá skaliska skoro celé jihovýchodní pobřeží Britských ostrovů, kdežto na světě se jimi může pochlubit jen miniaturní kousíček Francie, pidi-dánský ostrov Mon a německá Rujána.
Angličané sice nemají skvělé počasí na koupání, ale zato jsou otužilí, do moře lezou v každé roční době (v zimě tedy méně), a hlavně si mohou vybírat, jakými bělostnými křídovými panoramaty se přitom budou kochat. Kam se hrabou palmy! Nedávno jsem ve slevě urvala kalendář Britská pobřeží, v němž mě naprosto uchvátil pohled na souskalí zvané Seven Sisters (Sedm Sester), a tak když přijeli na návštěvu známí z Čech a chtěli vidět moře, naplánovala jsem k Sestrám výlet. Předpověď navíc slibovala slunečno a neskutečných anglotropických 24 °C, což je podle anglického komentátora nedávné královské svatby „spalující horko”.
Z Londýna je to hoďka a čtvrt vlakem a potom dvacet minut autobusem zvaný Pobřežňák (The Coaster), takže to máme doslova za rohem. Doma jsem poctivě nastudovala mapu oblasti, která slibovala kousek od skal parkoviště, infocentrum, záchody a restauraci, v níž jsme plánovali poobědvat. („To bude romantika! Tradiční hranolky a ryba s výhledem na blankytné moře!”)
Na rozdíl od manžela, s nímž je radost se ztratit, nemám dvakrát velký orientační smysl. Čtení z mapy mi ale (většinou) potíže nedělá, a proto mě značně zaskočilo, že když jsme vystoupili u infocentra, bylo moře kdovíkde a bílé skály, po nichž chodili lidi velikostí mravenečků, se tyčily zdánlivě na druhém konci Anglie. Vrozený optimismus mě však neopouštěl, a nadšený pracovník infocentra se taky tvářil, že na pláž je to jen slabá míle, to jest kilometr a půl, a ukázal mi cestu na mapě: “Tady půjdete takhle přes kopec nahoru, a cestou se můžete kochat úchvatnými výhledy našeho jedinečného národního parku,” ševelil pán. Starší dceru, jíž by kyselost v obličeji záviděl i citron ponořený v octu, se zas snažil rozveselit slovy, že půjde po stezkách, po nichž se před miliony lety pohybovali mamuti, a na pláži si pak může nasbírat nějaké hezké zkameněliny nebo chytat kraby. Tedy přesně slova, která vlijí život do žil každému puberťáku, nucenému fyzicky se pohybovat bez možnosti zírání do obrazovky!
Nevím, jestli má pán z infocentra tušení, jak dlouhá je ve skutečnosti míle čili kilometr a půl, ale hádám, že ne, tedy pokud neměl na mysli míli velšskou, která je dlouhá šest kilasů, a omylem pak zapomněl použít adjektivum “velšská”. Naštěstí nám však na druhý pokus (zahlédl protáhlé obličeje známých, zvyklých všude jezdit autem) ukázal rovnou cestu podél meandrující říčky, takže všichni jen remcali na dálku, a nikoli stometrové převýšení nad hladinou moře.
Podle mě to ale byla nádherná dvou až tříkilometrová procházka, vedle nás se na travnatých převisech plných květin klidně pásly ovce, nad námi kroužili křičící rackové a v říčce jsem zahlédla plavat garnáta alias krevetu. Není divu, že celé údolí tvoří spolu s křídovým útesem Sedm sester, pojmenovaných podle svého tvaru a uskupení, národní park!
Na romantický oběd v restauraci jsme však mohli zapomenout („mami, a co teda bude k obědu?” – „ta svačina, co sis snědla ve vlaku”), ale chleba se sýrem přišel po tom meandrujícím maratonu taky k chuti. Dcery se šly ochladit do třináctistupňového moře, a protože zrovna začal odliv, vydala jsem se ke skalním rybníčkům lovit na webu slibované kraby, garnáty a hvězdice. Brzy jsem se vrátila s nohami rudými jak rak, se síťkou plnou řas a chaluh, ale bez jediného mořského plodu.
Vášeň lovecká mě sice opustila, ale ta fotografická mi nedovolila dlouho posedět na dece, a tak jsme s dcerami přebrodily říčku a vystoupaly až k strážním domkům na druhém břehu. Od nich je totiž právě ten dechberoucí pohled na zátoku a Sedm sester, který mě tak uchvátil ve zlevněném kalendáři. Sokolí zrak odtud dovolí spatřit i maják Belle Tout na nedalekém oblíbeném místě sebevrahů, skalách znavých Beachy Head.
Naše nadšené vyprávění, jakož i vlčí hlad, pak zvedlo z deky i české přátele, a nechali se ukecat k výstupu na samotných Sedm sester. Když nahoře konečně popadli dech, přestali mi nadávat a mladší dcera se z výstupu po nejkratší, ale zato nejprudší cestě nahoru dovybrečela, pokochali jsme se strhujícími vyhlídkami a shodli se, že to za ten pot, krev ( dcera puberťačka si ukopla palec) a slzy stálo, a to i přesto, že restauraci mezitím zavřeli. Byl to zkrátka nádherný výlet na nádherné místo v nádherném dni. Jediné, čemu nerozumím, je výroku známých, že doufají, že příště pojedeme někam blíž, a že si předtím hlavně sami nejdřív prostudují mapu!
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Rusové ostřelovali Charkov, střely zasáhly obytné domy a zranily šest lidí
Sledujeme online Rusko útočilo střelami S-300 na Charkov. Poničené jsou čtyři obytné budovy, oznámil starosta...
Policie zadržela mladíka, který v tachovské škole vyhrožoval nožem
Policisté zadrželi ve škole v Tachově mladíka, který nožem vyhrožoval zabitím. Při incidentu se...
V březnu by ze Sněmovny vypadla TOP 09. Vyhrává ANO, posilují malé strany
Podle nejnovějšího volebního modelu Median by se v březnu do Sněmovny dostalo pět stran a hnutí. V...
Balík pomoci pro Ukrajinu či Izrael schválil Senát USA. Zbývá už jen Bidenův podpis
Americký Senát schválil balík s pomocí pro Ukrajinu, Izrael či Tchaj-wan v hodnotě 95 miliard...
Financial Controller (A12540)
AURES Holdings a.s.
Praha
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2026x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com