Hlavně radostně!
Přestože jeho slova zabolela a tnula do živého, přivedla mě k zajímavému poznání – i když nekradu, nevraždím a snažím se žít jako poctivý a pracovitý skaut (rovná se jsem vlastně celkem dobrý člověk), charakter v hloubi srdce má do ryzosti vážně daleko. Mé černé duši se ulevilo až pár měsíců poté, co jsem poprosila Ježíše o odpuštění všech svých špatností a rozhodla se žít podle něj, což bylo mimochodem nejlepší rozhodnutí mého života, a navíc ho korunoval pokoj a radost.
Cynismus a pesimismus však stále ještě někdy vystrkovaly své ošklivé růžky, i když jsem rychle pochopila, že člověk má sice svobodu říkat všechno, co si myslí, ale není to vždy ani moudré, ani taktní. Zápasila jsem i s negativními myšlenkami a vyčítala si je, ale pak jsem si někde přečetla, že nemůžu zabránit ptákům, aby létali kolem mé hlavy, ale můžu jim zamezit v tom, aby si na ní udělali hnízdo. A potom jsem v knihovně potkala Pollyanu, a ta je od té doby má nejlepší kámoška.
Pollyana, hrdinka stejnojmenné knihy americké spisovatelky Eleanor H. Porterové, je po celém světě známá svou „hrou na radost“. Tu ji naučil její tatínek, když působili jako chudí misionáři v zahraničí: Pollyana si jednou moc přála dostat panenku, ale v misijním barelu dorazily jen dvě berle. Holčička byla samozřejmě strašně zklamaná, ale její tatínek ji utěšoval: „Neplakej, že nemáš panenku. Zkus se místo toho radovat, že ty berle nepotřebuješ.“
Od té doby spolu začali hrát hru na radost, což spočívá v tom, že v každé situaci se musí najít něco, z čeho se člověk raduje. Pollyana ve hře pokračuje i poté, co se jako sirotek ocitne u své přísné a upjaté tety Polly, která o dítě vůbec nestojí.
Pollyana tetu navíc neskutečně dráždí svým pozitivním přístupem k životu, a zakrátko celá vesnice nemluví o nikom jiném než o této energické dívčině, která hru na radost učí všechny kolem, a tím mění jejich pohled na svět.
Protože mě kniha velice zaujala, rozhodla jsem se hru vyzkoušet v praxi, a zírala jsem, jak dobře se člověk cítí, když zjistí, že do té doby poloprázdná sklenice je vlastně poloplná. Najednou jsem taky viděla, jak jsem vlastně ohromně bohatá a šťastná, i když třeba majetkově a finančně možná nedosahuju ani průměru, a „jenom-chleba-se-sýrem“ začal být „sláva, chleba-a-dokonce-se-sýrem“.
Navíc mám kde bydlet, co si oblékat, a můžu si dokonce vybírat! Žiju v míru, kolem mě se nestřílí, nepadají bomby, netřese se země a nebouchají sopky. Jsem zdravá, můžu chodit, vidím, slyším, cítím vůni květin i sladkou chuť čokolády. A můžu si tu čokoládu dokonce i koupit! Jsem vlastně úplně štastný člověk! Angličtina tomu říká „count your blessings“ (počítej svá požehnání), a často platí, že ne každý šťastný člověk je vždy vděčný, ale každý vděčný člověk je šťastný.
Pollyanin princip ale rozhodně není takové to laciné pozitivní myšlení či popírání a ignorování toho špatného, naopak. U Pollyany se dá dokonce s trochou nadsázky říct, že vlastně nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, a proto by člověk měl být rád za všechno dobré, co mu ještě zbývá. Je ale v pořádku si někdy postěžovat, poplakat a zlobit se. Ale všichni asi máme ubíjející zkušenost s nějakým kolegou či kolegyní, která si od rána do večera stěžuje jak Trautenberk, kdy je kyselo moc kyselý a bramboráky moc bramborový.
Včera jsem se bavila s londýnskou známou, která má příbuzné v Mexiku, a opatrně se jí zeptala, jestli jsou po tom ničivém zemětřesením v pořádku. S úlevou odpověděla, že všichni přežili, načež dodala, že ale přišli úplně o všechno, a i ti, jejichž domy nespadly, tak se zpět stejně vrátit nemůžou, protože byla narušena statika. Ale povolili jim vyzvednout si tam pár věcí! Pak ještě zmínila, že v místě vládne skvělá atmosféra komunity, a spousta lidí pomáhá, jak může. Kde ale budou bydlet a z čeho žít, to zatím nikdo neví. „Ale aspoň to přežili!“, dodala optimisticky na závěr, a já ji i ty lidi tam za to v tu chvíli nesmírně obdivovala.
Optimismus a radost je někdy hodně tvrdá práce, a když se přistihnu ve spirále negativních myšlenek, musím je někdy vysloveně vědomě zarazit a přinutit se děkovat za všechno dobré, co mám. Jakmile začnu, seznam se rozrůstá, s každou vyjmenovanou věcí je mi líp, a mraky jako by se trochu rozehnaly. Inu, radostná mysl, půl zdraví!
Před léty jsem učila v soukromé škole, blížil se konec školního roku, já byla těhotná, přetažená, unavená, nevyspalá a zápasila s ranními nevolnostmi. Děti byly nesoustředěné, utržené ze řetězu a svítící slunce, proměňující místnost v malou pec, mělo na jejich chování také neblahý dopad. Celkem brzy bylo jasné, že pokud nedojde k radikální změně, vzájemně se ve škole buď pozabíjíme, v lepším případě aspoň sežereme.
Vzpomněla jsem si na kámošku Pollyanu a představila ji dětem. „Hra na radost“ je také velice zaujala, a každou hodinu jsme začínali „radostnou chvilkou“. Během půl dne se atmosféra ve třídě proměnila a najednou zase byla radost tam být (i když jsem furt byla unavená, přetažená a hlavou napůl v míse).
Děti dostávaly bod za každou zmíněnou věc, ze které se můžeme radovat, a vítěz dostal na konci týdne malý „radostný diplom“. Totální vítězkou se nakonec stala holčička, která dostala o přestávce pět minut na „trestné lavici“, protože při hodině neskutečně vyrušovala (ale radovala jsem se, že byla jediná, kdo vyrušoval!). Byla z toho chvíli smutná, ale po chvíli vyšvihla ruku do vzduchu (já se samozřejmě radovala, že teď už nevykřikuje), a když jsem ji vyvovala, tak hrdě a s úsměvem prohlásila: „Mám sice o pět minut času méně na hraní, ale raduju se, že to není minut deset!“
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Lídr kandidátky AfD propustí asistenta podezřelého ze špionáže, do voleb půjde
Europoslanec a lídr kandidátky Alternativy pro Německo (AfD) Maximilian Krah i přes obvinění svého...
Žena, která skočila s dětmi do Macochy, nechala dopis. Policie případ odložila
Sebevražedný skok ženy se dvěma malými dětmi do propasti Macocha v Moravském krasu loni v létě...
Vyberte si jednotku a pozici. Ukrajina se snaží nalákat nové rekruty
Daleko od zákopů, v nových centrech po celé Ukrajině, nabízejí civilní náboráři vyzbrojení...
KOMENTÁŘ: Na vině je přece vždycky žena... Feriho případ odstartoval změny
Premium Tři roky nepodmíněně a zaplacení odškodného třem obětem. Takovým potvrzením rozsudku v pondělí...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2026x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com