Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přišel, viděl, vyfotil a nasdílel

10. 07. 2017 13:00:13
Je léto, cestujeme, a pak nadšeně sdílíme své fotky. Na prstech rukou a nohou bych ale spočetla snímky ze svého dětství, odžitého ve fotografické době kamenné (černobílá Alenka s dortem, černobílá Alenka se setřičkou u vánočního

stromku; za rok totéž, jen o svíčku víc). Ovšem díky digitálům a zejména chytrému telefonu mám stejné množství fotek jako za prvních patnáct let života hotových během prvních patnácti minut od začátku výletu, a to až na výjimky nefotím každý prd - snídani, děti před domem, děti před autem, děti v autě, děti na benzince, děti spící, děti právě vzbuzené, děti na parkovišti v místě destinace, děti zpruzené desetiminutovou chůzí, les dvě stě metrů před námi, děti u stromu; první prašivka, druhý hořčák, tři satani, čtyři muchomůrky, děti na pařezu, otrávené čerstvým vzduchem, hladově pojídající můj rohlík s paštikou, hladové klíště svačící mou krev atd atd.

Metodou pokus a omyl se brzy ukázalo, že některé fotky vypadají lépe než ty druhé, a že často se tomu dá pomoct. Většina lidí se soustřeďuje na objekt, ale málokdo už si například uvědomuje, jak důležité je pozadí, a to přitom může fotku buď zvednout, nebo naopak zabít.

Kolik snímků už bylo zkaženo tím, že fotografující si neuvědomil, že objektu roste z hlavy sloup, že za dětmi je přetékající odpaďák, případně že do záběru vešel chlap v trenkách s postavou, která dává tušit, že několikrát týdně pravidelně posiluje s půllitry piva.

Když fotíme lidi nebo objekty, máme přirozeně tendenci umístit je doprostřed fotky, ale mnohem lepšího efektu se dosáhne takzvaným zlatým řezem, kdy centrální objekt umístíme zhruba do pravé třetiny fotografie; mimochodem zlatého řezu využívali už renezanční umělci.

Lehká změna úhlu, a jaké to udělá divy! Nemluvě o kouzlu reflexe ve vodě. Kde můžeme, zlatě řežme a reflektujme, a všemožně braňme nudící se rodině házet šutry do vody a ničit nám tak kompozici!

Skvělého efektu často docílíme také tím, že zaostříme objekt, ale pozadí naopak lehce rozmažeme (v mobilu se toho dosáhne pouhým poklepáním na objekt), případně prostě přistoupíme blíže k fotoaparátu. Mám ve svém albu úchvatnou rodinnou fotku z výletu na Pražský hrad, jejíž autor se snažil celý hrad narvat do záběru, a tak nám neustále dával pokyny couvat. Výsledkem jsou solidně vypadající Hradčany a čtyři tečky mezi stovkou dalších návštěvníků, z nichž se pod mikroskopem dají s trochou fantazie rozeznat naše tváře. Proč nás tehdy nenapadlo stoupnout si před fotoaparát a neřešit to, že holt trochu zacloníme kus už tak velkého hradu, nad tím mi dodnes zůstává rozum stát.

Fotografie, na kterou je radost se podívat i po dvaceti letech, je samozřejmě ostrá, má atmosféru, zachycuje okamžik a náladu a hlavně je zajímavá. Vyplatí se proto vyvarovat se tradičních klišé při návštěvě památek jakými je podpírání Šikmé věže v Pise či „držení“ egyptských pyramid za špičku. Co potřebujeme, je nápad!

Kromě neotřelého nápadu je také klíčové dobré světlo, a je proto šikovné vědět, že nejlepší světlo na focení je ráno a v podvečer. Kdykoli fotím za jasného dne (pod mrakem se ani moc nenamáhám máčknout spoušť), položím si nejprve otázku: Kde je slunce? Poté si stoupnu tak, abych nefotila proti němu, protože to je víceméně jen plýtvání časem, energií, baterkou foťáku a pamětí. Už nejednou jsem kvůli světlu při školním výletě přemístila celou třídu o sto osmdesát stupňů a pak půl hodiny děti buzerovala , abych docílila toho, že většina žáků hledí na mě, nezvedá ruce, nestíní ostatní a nedělá ksichty. To mi pochopitelně mezi žáky značně zvýšilo popularitu, ale zato jsme pak měli ve školních novinách pěkný snímek z výletu! Takže ještě jednou: Nikdy, nikdy, nikdy nefotíme proti světlu nebo ve stínu!

Vzpomínka na krásnou dovolenou je jak psaní do písku, kdežto fotografie jak rytí do kamene (zvlášť když si pak ještě fotky zálohujeme a nebo dokonce necháme vyvolat!), což mi připomíná další prohřešek. Psaní do zlatého mořského písku nás suchozemce asi nikdy neomrzí, takže si aspoň dejme pozor na to, aby to bylo zaprvé čitelné, zadruhé v záběru, zatřetí ostré a samozřejmě opět pomůže nefotit proti světlu. Není také od věci odházet mořské řasy. Pro lepší ukázku jak to nedělat jsem vylovila z e-koše svůj včerejší rádoby romantický nápis tupou mušlí v písku na pozadí rozmazaných křídových skal.

Někdy se mi stává, že fotím tak moc, že si pak na konci dne uvědomím, že jsem si vlastně to místo ani lidi pořádně neužila, protože koukat se na svět skrz čočku aparátu není totéž, jako dívat se čočkou vlastní a vychutnávat prostou krásu přítomnosti. A tak se snažím řídit heslem „méně je více“ a spíš několika cvaknutími zachytit pár okamžiků, než každou sekundu dne. A pochopitelně je fajn, když z toho „méně je více“ vyjde víc než těla bez hlav a bordel na plážové dece!

Autor: Alena Damijo | pondělí 10.7.2017 13:00 | karma článku: 11.49 | přečteno: 616x

Další články blogera

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 400 | Diskuse

Alena Damijo

Kniha z blogů – o Anglii hezky česky

Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív slohy, pak dopisy, s rozvojem e-doby také e-maily a nakonec blogy tady na idnes.cz. Nejvíc mě psaní chytlo, když jsem přijela sem do Londýna, a začala se e-šířit o tom, jak se tady žije,

26.6.2017 v 13:00 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 458 | Diskuse

Alena Damijo

Co vidíš na obrazovce?

Tuhle jsem vyprávěla své desetileté dceři, deprimované faktem, že je poslední ve třídě, kdo nemá mobil, že já obdržela první utržené sluchátko až ve věku 22 let – ono pádlo vážilo kilo, kapacita vnitřní paměti činila deset sms,

15.5.2017 v 12:30 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 820 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 119 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 13.00 Průměrná čtenost 2166

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.