Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co vidíš na obrazovce?

15. 05. 2017 12:30:00
Tuhle jsem vyprávěla své desetileté dceři, deprimované faktem, že je poslední ve třídě, kdo nemá mobil, že já obdržela první utržené sluchátko až ve věku 22 let – ono pádlo vážilo kilo, kapacita vnitřní paměti činila deset sms,

před hovorem bylo třeba vytáhnout anténu, a psalo to jen velkými písmeny. Dcera žasla a nesmírně se bavila, zatímco já si připadala jako dinosaur. Triumfálně jsem proto dodala, že někteří frajeři měli mobil píšící i malými písmeny a uvnitř pádla zabudovanou hru „had“.

Přestože jsem přežila prvních dvacet dva let svého života bez elektroniky, myslím, že jsem tento tristní skluz dohnala, a jsem schopna celkem pohodlně kraulovat v divokých vlnách internetového oceánu: Emailuju, bloguju, mám účet na Facebooku, Amazonu, ebay, WhatsApp, Pinterestu i Instagramu. Místo foťáku a poznámkového bloku vlastním chytrý telefon. Ráno mě budí aplikace budík a v noci nespadnu do záchodu díky aplikaci baterka. V technickém sebevědomí mě utvrzují také dotazy postarších kolegyň na téma Jak poslat email s přílohou, jak přetáhnout fotky z digitálního foťáku do počítače či jak ofotit a sponkou svázat štos papírů, aniž bych přitom nerozkopala vzteky novou dotekovou kopírku.

Ještě před devíti lety jsem učila prvňáčky výpočetní techniku ve speciální počátačové učebně, i když mě už tehdy zaráželo, že ti protřelejší dokázali v jednom programu otevřít dvacet oken najednou, a ani já, ani mé mladší kolegyně nejen nedokázaly tuto operaci napodobit, ale dokonce ani okna zavřít bez vytažení počítače ze zásuvky. Po čase jsem se osmělila a dětí se otázala, jak to dělají, a byla poučena o zázračných schopnostech tlačítka Windows na klávesnici.

Teď už nejenže nemáme počítačovou učebnu, protože je jednodudšší mít vozík s notebooky, ale dokonce jsem programově přestala výpočetku u malých dětí učit – jejich znalosti totiž už v září přesahují školské osnovy pro celý rok. A abychom dětem stačily v technickém pokroku, nafasoval každý učitel k domácímu používání iPad.

Jednou jsme při hodině dočetli Perníkovou chaloupku, a já hodila do pléna otázku: „Co bys dělal ty, kdyby ses ocitl sám uprostřed hlubokého lesa?” O slovo se hned přihlásila snaživá autistická holčička, posedlá koňmi, která chtěla problém jako vždy vyřešit skokem na oře a cvalem domů. Nenapadlo mě nic chytřejšího než jí kontrovat tvrzením, že uprostřed lesa přece žádné koně nenajde, a sotva jsme se vypořádali s jejím hysterickým záchvatem vzteku, vyvolala jsem Paula.

Paul mi sebevědomě sdělil, že z lesa zavolá z iPadu svému tatínkovi. Shovívavě jsem odvětila, že i kdyby měl tablet sebou, tak z něj stejně nemůže telefonovat. Paul trval na svém. Vysvětlila jsem mu tedy, že v lese není wifi, a navíc že si asi spletl iPad s iPhonem. Paul dál zarytě trval na iPadu. Já mu znovu vysvětlila rozdíl mezi iPadem a iPhonem, a když to vypadalo, že se Paul rozbrečí, přišla mi pošeptat asistentka, že na tabletu existuje aplikace Facetime, z které se skutečně dá telefonovat. Paulovi jsem se omluvila a odpoledne si doma od vlastních dětí půjčila svůj služební iPad, abych zase mohla držet s třídou krok.

Jsem generace, která když něco neví, ptá se Googlu, i když je vlastně smutné, že hledáme pomoc u elektroniky, a ne u lidí. Zároveň si ale uvědomuju, že jsou věci, na které ani Google nezná odpověď, a proto třeba věřím v Boha. Jednou večer jsme se s manželem a dcerami modlili před spaním, když tu jsem zaslechla jakési podivné cinkavé zvuky, které vzápětí následoval vzdálený potlesk. Otevřela jsem oči a zjistila, že můj tehdy dvouletý skřítek využil rodinného ztišení, aby tajně manželovi sebral telefon, našel na něm hru kuželky, a právě jich prstem srazil deset najednou.

I to mě znovu utvrdilo v tom, že bohatě stačí, když výpočetní techniku u těch nejmladších učím jen jednou za rok, a to jen abych se ujistila, že toho vědí daleko víc, než je zdrávo. A že je vlastně roztomilé, když vám babi zavolá, protože potřebuje pomoct s počítačem, a na vaši otázku „co vidíš na obrazovce?” reaguje slovy „vyšívanou dečku”. A pak se vás ještě během hovoru jen tak mimochodem zeptá, jestli emailovou poštu doručují i o víkendu...

Autor: Alena Damijo | pondělí 15.5.2017 12:30 | karma článku: 13.27 | přečteno: 589x

Další články blogera

Alena Damijo

A od teď hubnu!

Loni na podzim jsem si s hrůzou uvědomila, že se mi začaly nějak podezřele zmenšovat kalhoty i trička, a když už z toho nešlo vinit srážející pračku ani rozbitou váhu, přišla rána nejvyšší – střet s vánočními fotografiemi.

20.4.2017 v 14:41 | Karma článku: 28.14 | Přečteno: 2134 | Diskuse

Alena Damijo

Narozeninové útoky

Pokud slavíte 22. 3. narozeniny (stejně jako já) a žijete přitom nějaký pátek v Lodýně (stejně jako já), bude pro vás včerejšek extra pamětihodný. Žel jsou vzpomínky, bez kterých bych se i obešla... Pocity bezprostředně po útocích?

23.3.2017 v 8:00 | Karma článku: 20.78 | Přečteno: 1230 | Diskuse

Alena Damijo

Tři skořápky pro Popelku

Letitá česká pohádková masáž, zvláště ta vánoční, mně už od dětství vedla k myšlence, že život je završen a naplněn až v manželství, a jakmile mě sbalí princ na bílém koni, jsem za vodou. Pubertální sbližování s druhým pohlavím

13.2.2017 v 10:10 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 632 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

První porozchodová fáze je většinou o tom, projíždět si ten vztah celý znovu dokola a vytahovat to nejhorší, aby člověk nesmutnil a nenakráčel rovnou na most. Hezky se utvrdit v tom, jaký to byl zmetek.

24.5.2017 v 13:08 | Karma článku: 11.66 | Přečteno: 849 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Za dvě hodiny se dozvím zprávu, která mi úplně nalajnuje následující život. Čekám na výsledky krevního testu, které buď potvrdí, nebo vyvrátí těhotenství. Fór je v tom, že jsme se ráno s Lukášem rozešli. Mazec.

23.5.2017 v 14:00 | Karma článku: 16.61 | Přečteno: 1573 | Diskuse

Mirka Pantlíková

Sejdeme se v Plzeňském dvoře…

Milý spolužáku (spolužačko), Tvoje účast na srazu je nutná - za každého počasí a za jakéhokoliv Tvého fyzického či duševního rozpoložení... A proto neváhej - přijeď, přibelhej se, dokulhej, připlaz se... Jsi očekáván...

19.5.2017 v 16:54 | Karma článku: 13.38 | Přečteno: 450 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Zatnout zuby a vydržet

Také byste rádi žili pohodovým životem, ve kterém by se vám úplně všechno dařilo? Ale jak to udělat, když dosáhnout jakéhokoliv cíle vyžaduje nějaké oběti a nepohodlí?

18.5.2017 v 15:38 | Karma článku: 8.25 | Přečteno: 314 | Diskuse

Petra Fridrichová

Nina: Recept na štěstí

"Nakreslit dýchat. Nakreslit dýchat. Ještě dýchat," poskakuje a střídavě mě objímá Nina. "Ha," zacpává si jako správná jogínka nos, vydechuje, nadechuje a znovu se směje. Nechová se ani trochu autisticky, protože JÁ jsem ZAPOMNĚLA.

18.5.2017 v 2:17 | Karma článku: 20.20 | Přečteno: 1189 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 20.73 Průměrná čtenost 2230

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, vychází v červnu knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.