Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co vidíš na obrazovce?

15. 05. 2017 12:30:00
Tuhle jsem vyprávěla své desetileté dceři, deprimované faktem, že je poslední ve třídě, kdo nemá mobil, že já obdržela první utržené sluchátko až ve věku 22 let – ono pádlo vážilo kilo, kapacita vnitřní paměti činila deset sms,

před hovorem bylo třeba vytáhnout anténu, a psalo to jen velkými písmeny. Dcera žasla a nesmírně se bavila, zatímco já si připadala jako dinosaur. Triumfálně jsem proto dodala, že někteří frajeři měli mobil píšící i malými písmeny a uvnitř pádla zabudovanou hru „had“.

Přestože jsem přežila prvních dvacet dva let svého života bez elektroniky, myslím, že jsem tento tristní skluz dohnala, a jsem schopna celkem pohodlně kraulovat v divokých vlnách internetového oceánu: Emailuju, bloguju, mám účet na Facebooku, Amazonu, ebay, WhatsApp, Pinterestu i Instagramu. Místo foťáku a poznámkového bloku vlastním chytrý telefon. Ráno mě budí aplikace budík a v noci nespadnu do záchodu díky aplikaci baterka. V technickém sebevědomí mě utvrzují také dotazy postarších kolegyň na téma Jak poslat email s přílohou, jak přetáhnout fotky z digitálního foťáku do počítače či jak ofotit a sponkou svázat štos papírů, aniž bych přitom nerozkopala vzteky novou dotekovou kopírku.

Ještě před devíti lety jsem učila prvňáčky výpočetní techniku ve speciální počátačové učebně, i když mě už tehdy zaráželo, že ti protřelejší dokázali v jednom programu otevřít dvacet oken najednou, a ani já, ani mé mladší kolegyně nejen nedokázaly tuto operaci napodobit, ale dokonce ani okna zavřít bez vytažení počítače ze zásuvky. Po čase jsem se osmělila a dětí se otázala, jak to dělají, a byla poučena o zázračných schopnostech tlačítka Windows na klávesnici.

Teď už nejenže nemáme počítačovou učebnu, protože je jednodudšší mít vozík s notebooky, ale dokonce jsem programově přestala výpočetku u malých dětí učit – jejich znalosti totiž už v září přesahují školské osnovy pro celý rok. A abychom dětem stačily v technickém pokroku, nafasoval každý učitel k domácímu používání iPad.

Jednou jsme při hodině dočetli Perníkovou chaloupku, a já hodila do pléna otázku: „Co bys dělal ty, kdyby ses ocitl sám uprostřed hlubokého lesa?” O slovo se hned přihlásila snaživá autistická holčička, posedlá koňmi, která chtěla problém jako vždy vyřešit skokem na oře a cvalem domů. Nenapadlo mě nic chytřejšího než jí kontrovat tvrzením, že uprostřed lesa přece žádné koně nenajde, a sotva jsme se vypořádali s jejím hysterickým záchvatem vzteku, vyvolala jsem Paula.

Paul mi sebevědomě sdělil, že z lesa zavolá z iPadu svému tatínkovi. Shovívavě jsem odvětila, že i kdyby měl tablet sebou, tak z něj stejně nemůže telefonovat. Paul trval na svém. Vysvětlila jsem mu tedy, že v lese není wifi, a navíc že si asi spletl iPad s iPhonem. Paul dál zarytě trval na iPadu. Já mu znovu vysvětlila rozdíl mezi iPadem a iPhonem, a když to vypadalo, že se Paul rozbrečí, přišla mi pošeptat asistentka, že na tabletu existuje aplikace Facetime, z které se skutečně dá telefonovat. Paulovi jsem se omluvila a odpoledne si doma od vlastních dětí půjčila svůj služební iPad, abych zase mohla držet s třídou krok.

Jsem generace, která když něco neví, ptá se Googlu, i když je vlastně smutné, že hledáme pomoc u elektroniky, a ne u lidí. Zároveň si ale uvědomuju, že jsou věci, na které ani Google nezná odpověď, a proto třeba věřím v Boha. Jednou večer jsme se s manželem a dcerami modlili před spaním, když tu jsem zaslechla jakési podivné cinkavé zvuky, které vzápětí následoval vzdálený potlesk. Otevřela jsem oči a zjistila, že můj tehdy dvouletý skřítek využil rodinného ztišení, aby tajně manželovi sebral telefon, našel na něm hru kuželky, a právě jich prstem srazil deset najednou.

I to mě znovu utvrdilo v tom, že bohatě stačí, když výpočetní techniku u těch nejmladších učím jen jednou za rok, a to jen abych se ujistila, že toho vědí daleko víc, než je zdrávo. A že je vlastně roztomilé, když vám babi zavolá, protože potřebuje pomoct s počítačem, a na vaši otázku „co vidíš na obrazovce?” reaguje slovy „vyšívanou dečku”. A pak se vás ještě během hovoru jen tak mimochodem zeptá, jestli emailovou poštu doručují i o víkendu...

Autor: Alena Damijo | pondělí 15.5.2017 12:30 | karma článku: 16.60 | přečteno: 820x

Další články blogera

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 400 | Diskuse

Alena Damijo

Přišel, viděl, vyfotil a nasdílel

Je léto, cestujeme, a pak nadšeně sdílíme své fotky. Na prstech rukou a nohou bych ale spočetla snímky ze svého dětství, odžitého ve fotografické době kamenné (černobílá Alenka s dortem, černobílá Alenka se setřičkou u vánočního

10.7.2017 v 13:00 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 616 | Diskuse

Alena Damijo

Kniha z blogů – o Anglii hezky česky

Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív slohy, pak dopisy, s rozvojem e-doby také e-maily a nakonec blogy tady na idnes.cz. Nejvíc mě psaní chytlo, když jsem přijela sem do Londýna, a začala se e-šířit o tom, jak se tady žije,

26.6.2017 v 13:00 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 458 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Tůmová

Holky, co to pijete?

Byl pozdní večer, první máj... Počkat, byl vůbec už máj, nebo ještě duben čili apríl? Navíc tak pozdní večer zase být nemohl, bylo ještě světlo. Ať to bylo jak to bylo, právě toho večera vznikla legenda o holkách mlékem opilých.

19.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 212 | Diskuse

Alena Suchopárová

Moje pletky s bezdomovcem

V jednom ze svých příspěvků jsem se zmínila o své vášni pro běh. Jsem celkem tlustá a nemám žádnou kondičku, do kopce se vleču jak šnek, běh ve svém šnekovitém podání přesto miluji.

18.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 27.70 | Přečteno: 794 | Diskuse

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 25.00 | Přečteno: 1137 | Diskuse

Klára Dvořáková

S velkýma musíte v květnu - povídka

Jakou nosíte velikost podprsenky? Víte nebo nevíte? V tomhle obchodě je to teda celkem jedno, protože tahle svérázná prodavačka vám stejně vysvětlí, že je potřebujete zmenšit a máte špatné číslo i střih...

18.8.2017 v 8:07 | Karma článku: 29.28 | Přečteno: 1309 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 13.00 Průměrná čtenost 2166

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.