Své k svému

Po mamince jsem zdědila lásku k logickému a estetickému uspořádání životního prostoru, jakož i k sezónním dekoracím. Tento sedmý smysl ladí náš nábytek, závěsy a obrázky tematicky, barevně i sezónně, ale zároveň trvám na tom, 

že veškeré vybavení musí být ryze praktické, a nikde se nesmí nic válet. Lapače prachu jsou mi až na výjimky cizí.

Protiklady se, jak známo, přitahují, a být to na manželovi, tak máme místo záclon noviny přilepené izolepou, knihy vrstvící se do komínků podél zdi a skříň nahrazuje jediná židle, přes kterou se všechno hází. Nenaříkám samozřejmě nad nedostatkem estetického cítění svého manžela, naopak – kvituji, že mám tím pádem volnou ruku ke kreativnímu rozmachu.

Po svatbě jsem se snažila choti vysvětlit, že pokud máme v kychyni žluto-modré kachlíčky, je třeba postavit k dřezu žlutý saponát a modrou či žlutou houbičku, a pamětliva Ježíšova přikázání o nutnosti odpouštění jsem mu pak s velkým vypětím sil prominula, že dvakrát za sebou (!) koupil zelený (!) jar.

Od té doby jsem se už ale posunula a nad těmito svými vrtochy se už dneska, o dvanáct let manželství starší a moudřejší, jenom shovívavě usmívám. To jest usmívám se do doby, než si drahý dovolí v námořně laděné koupelně zkritizovat mýdlo s rybičkami, a místo toho dodá oranžovou zrůdu s orchidejí.

Jeden by si řekl, že s tímto lehce obsendantním smýšlením budu mít nejuspořádanější třídu na škole, a můj kabinet vyhraje soutěž o Nejuklizenější kabinet v Británii. Není tomu tak, a navíc ještě z nějakého důvodu navíc zaujímám čelní příčku ve frekvenci otázek: „Neviděl jste někdo můj hrneček?“ či „Neviděl někdo můj diář?“ Také kabinet s pomůckami, který je jinak logicky uspořádaný podle předmětů, má poličky „ozdobeny“ mými logicky neuspořádanými důležitými papíry či složkami.

Asistentky mě sice hubují, na druhou stranu si na můj tzv. bordel nikdo nedovolí sáhnout, protože ví, že já vím, že zápisky z poslední porady se válí na šuplíku s pravítky, poznámky z konference o strategickém plánování jsou na krabici s vánočním stromečkem a materiály pro nadcházející celoškolní kulturní večer, který  organizuji, se nachází v modré krabici s plastovými arktickými zvířátky. Ozdobte stromeček a dejte dětem na hraní tučňáky, a já se můžu jít s celým strategickým plánováním budoucnosti klouzat! Jedinou útěchou mi pak může být nalezený hrneček, diář a cedulka „vítejte v první třídě“, která tematicky ladí s kobercem a  čtecím koutkem ve třídě.

Myslela jsem si, že jsem lehce úchylná, než se mi kolegyně, která má podobné sklony (a navíc ještě uklizený kabinet), svěřila, že má všechny své šaty ve skříni zorganizované podle barev, a to od nejsvětlejší do tmavší. Myšlenka mě zaujala, i proměnila jsem jim jednoho večera v skutečnost. Všem, kteří si vybírají oblečení podle nálady na barvu, vřele doporučuju jako geniální úsporu času. Ale teď už dost řečí o barvách, protože je na čase sundat ze zdi vyšívané slunečnice a vyměnit je za vyšité šípky. Je přece podzim!