Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Týden v první třídě aneb Proč strkáš ponožky do záchodu?!

12. 09. 2016 12:00:00
Učit je fajn. Učit 1. třídu je fajn ještě víc, protože v září dostanete pole neorané, a v létě z něj sklízíte sladké plody své trpké lopoty. Učit 1. třídu v Anglii je navíc ještě prča, neb dostanete houf třiceti čtyřletých kuřat,

jejichž myšlenkové pochody jsou někdy naprosto ohromující.

S houfem kuřat samozřejmě přijdou také pečovatelské a úzkostlivé maminky, které své děti v zánovních, často ještě příliš velkých uniformách vypouští do velkého světa školáků. Mám pro to pochopení, sama jsem si to dojetí u každé své holčičky obrečela, a zatímco já se prosmrkávala třetím balíčkem kapesníčků, dcery si už vesele povídaly se spolužáky.

Je ale dojetí, a je přehnaná péče. „Je Jane ok? Volala její maminka, jestli je prý v pořádku,“ ptá se třicet minut po začátku školního dne kolegyně z recepce. Mrknu na Jane, která obléká panenky a chechtá se přitom na celé kolo. Za čtvrt hodiny přijde kolegyně znovu, tentokrát se ptá na Natalii. Ta je taky ok. Za půl hodiny se objeví znovu, od stolu automaticky kývám, že všichni jsou ok a nikdo nebrečí, načež je mi sděleno, že volala Paulova maminka, že je venku horko, a ať mu sundáme mikinu.

„Paní učitelko, hlavně jí, prosím vás, posílejte na záchod, včera nebyla celý den,“ naléhá druhý den jiná maminka. Jak to ti rodiče vědí? To doma děti posadí za stůl, rozsvítí jim lampu do očí a podrobí je křížovému výslechu na téma kolikrát šly na záchod, a jestli to bylo bobo nebo malá strana? Přemýšlím, jestli jako matka neselhávám, protože netuším, kdy mé děti chodí na záchod.

Jen co za rodiči zabouchnou dveře, můžeme se konečně věnovat dětem a začít je něco učit. Dneska zjišťujeme, jestli už někdo zná nějaká písmena. Volám si jedno dítě po druhém, ukazuji jim jednotlivá písmenka a zaznamenávám, která znají. Většina odpovědí spadá do kategorie „nevím – neznám – nikdy jsem neviděl – nevím – neznám – nikdy jsem neviděl – můžu už jít?“

Ne tak Sarah. Začíná klasicky: „Tak tohle nevím. A to taky nevím. A tohle taky nevím,“ směje se. Pak se jí ale zableskne v očích, a o písmenu G prohlásí: „Tohle je didi.“ Myslela jsem, že jsem se přeslechla, ale nepřeslechla. „Didi“, opakuje zřetelně. Opatrně ukazuju na H, a Sarah suverénně odpoví: „Dada“. Pak už to jede jako másle: „Didi. Dada. Didi. Dada. Gigi. Gaga. Gigi. Gaga.“ Nesmírně se bavím a projedu s ní celou abecedu jen proto, abych si užila tu úžasnou dětskou kreativitu. Královnou lingvistické logiky posléze korunuji Lilian, které při pohledu na písmenko X, jež se v anglických dopisech používá ve významu polibek na rozloučenou, prohlásí, že to je „pusa, pusa, pusa“.

Po obědě sedí všechny děti ukázněně na koberci, rajské ticho stoupá ke stropu, a já slavnostně otevírám knihu pohádek. Náhle se ozve zoufalý křik ze záchodu: „Paní učitelkoooooooooooooo! Já jsem kadil a není tu papííííííííííír!“ Kabinka dvě se přidá: „Tady taky neee!“ Knižnímu papíru zaznovil zvonec, ten záchodový má přednost. Posílám šikovného chlapečka do kanceláře s misí Odchyť-nějakého-dospělého-a-řekni-mu-o-toaleťák, pak podaruji obě zoufalé kabinky, a místo pohádky se jdem řadit na ven, protože už je skoro přestávka.

Zatímco se děti oblékají a řadí u dveří, nachytám Lilian, jak jen v kalhotkách a tričku sedí u záchodu, sukně kdovíkde, a máchá v míse své zářivě bílé ponožky.
„Proč strkáš ponožky do záchodu?“ zděsím se.
„Nebojte, to uschne,“ odpovídá „Pusa pusa pusa“ flegmaticky, načež hodí fusekli zmuchlanou do kuličky za záchod.
„Nemůžeš dávat ponožky do záchodu, to je nechutné! A neházej je za záchod!“, vyjeknu.
„Ale vždyť to uschne“, odtuší opět klidně Lilian, natáhne se přes sedátko a mrskne za mísu i druhou zmáchanou fusekli. Svou obědovou přestávku strávím hledáním Lilianiny sukně, pytlíkováním „vypraných“ ponožek, načež plynule přejdu k olepování odřených kolen a zejména vypisování záznamů o tom, jak jsem odřeniny ošetřila. Úřední šiml se škodolibě tlemí, zatímco mi žere oběd.

Odpoledne nás čeká zjistit, jestli už děti umí nějaká čísla, abychom neztráceli čas tím, že je budeme učit něco, co už znají. Nemám valná očekávání, a tak jsem příjemně překvapena, že drtivá většina třídy rozeznává číslovky minimálně do pětky. Až na Gabriela. Že nepozná jedničku, dvojku a trojku, budiž. Ale že nerozezná ani čtyřku, číslo svého věku, to se nestává často.
„Kolik je ti let?“, napovídám s úsměvem.
„Dva“, odpoví Gabriel.
„Kolik že ti je?“, ptám se ještě jednou, tentokrát bez úsměvu, ale zato s nevírou.
„No dva“, řekne uraženě Gabriel. A na důkaz, že si to nevymýšlí, na mě zvedne prostředníček.

Miluju učit první třídu!

Autor: Alena Damijo | pondělí 12.9.2016 12:00 | karma článku: 26.74 | přečteno: 1567x

Další články blogera

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 400 | Diskuse

Alena Damijo

Přišel, viděl, vyfotil a nasdílel

Je léto, cestujeme, a pak nadšeně sdílíme své fotky. Na prstech rukou a nohou bych ale spočetla snímky ze svého dětství, odžitého ve fotografické době kamenné (černobílá Alenka s dortem, černobílá Alenka se setřičkou u vánočního

10.7.2017 v 13:00 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 616 | Diskuse

Alena Damijo

Kniha z blogů – o Anglii hezky česky

Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív slohy, pak dopisy, s rozvojem e-doby také e-maily a nakonec blogy tady na idnes.cz. Nejvíc mě psaní chytlo, když jsem přijela sem do Londýna, a začala se e-šířit o tom, jak se tady žije,

26.6.2017 v 13:00 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 458 | Diskuse

Alena Damijo

Co vidíš na obrazovce?

Tuhle jsem vyprávěla své desetileté dceři, deprimované faktem, že je poslední ve třídě, kdo nemá mobil, že já obdržela první utržené sluchátko až ve věku 22 let – ono pádlo vážilo kilo, kapacita vnitřní paměti činila deset sms,

15.5.2017 v 12:30 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 820 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

Co žádný muž nikdy neocenil

Očekávala jsem, že muž dokáže ocenit alespoň vnější krásu ženy. Bohužel. Naivně si myslela, že když odsuzuji Padesát odstínu šedi, neobdivuji předražené nesmysly, tak najdu s muži stejnou řeč. Omyl. Berte to prosím s nadhledem.

19.8.2017 v 14:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Klára Tůmová

Holky, co to pijete?

Byl pozdní večer, první máj... Počkat, byl vůbec už máj, nebo ještě duben čili apríl? Navíc tak pozdní večer zase být nemohl, bylo ještě světlo. Ať to bylo jak to bylo, právě toho večera vznikla legenda o holkách mlékem opilých.

19.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Únava

Jste unavení? Potřebovali byste zkrátka víc energie? Někdy je řešení celkem snadné. Jindy tak jen vypadá. Odhodlat se k němu dá pak velkou práci. Může od vás totiž vyžadovat změnu, jakou jste vůbec nečekali.

19.8.2017 v 7:52 | Karma článku: 8.54 | Přečteno: 212 | Diskuse

Alena Suchopárová

Moje pletky s bezdomovcem

V jednom ze svých příspěvků jsem se zmínila o své vášni pro běh. Jsem celkem tlustá a nemám žádnou kondičku, do kopce se vleču jak šnek, běh ve svém šnekovitém podání přesto miluji.

18.8.2017 v 21:35 | Karma článku: 27.81 | Přečteno: 794 | Diskuse

Edna Nová

Každá ženská zbožňuje nějakého fašistu

Každá ženská zbožňuj nějakého fašistu, holínku ve ksichtě a surové, surové srdce nějakého surovce jako ty. Ano, ženy mají rády parchanty. Každá má své důvody, proč si hýčká svého surovce. Příklady tří dívek, které okouzlil záporák

18.8.2017 v 9:44 | Karma článku: 25.00 | Přečteno: 1137 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 13.00 Průměrná čtenost 2166

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.