Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vítejte na palubě, a zase si hezky vystupte

13. 04. 2015 8:35:00
Bylo Šedé úterý a radost z levných letenek, jež jsem před Vánoci sehnala na velikonoční pobyt v zemském ráji, kde v sadě skví se z jara květ, halila jen šedá obloha, nekřesťanská zima a silná vichřice. Pamětliva toho, že jsem letěla s osmnáctiměsíčním batoletem i v orkánu Kyrill, jsem se však nenechala nějakým trochu rychlejším vzdušným prouděním nijak rozhodit, a využila dopoledne před letem k posbírání zahradního nábytku, který větřík ledabyle rozházel po zahradě, jakož i opravě masivního sloupku, který hravě shodil.

Po obědě jsem si po třicáté zkontrolovala, zda mám sbalené pasy, palubní jízdenky a mobil, a když jsem si šla po dvanácté vyprázdnit střeva (naštěstí netrpím cestovními horečkami!), napadlo mě podívat se, jestli letiště v tomhle počastí vůbec funguje, a zda k němu jezdí vlaky. Letiště odbavovalo, jak kdyby mělo vítr za zády, zato vlakům shodil vítr signál z plachet. Hvízdla jsem na děti, že odcházíme z domova teď hned a žádné crcání, ať se na letiště dostanem včas, a protože signá byl zatím nalezen, byli jsme tam coby dup. Protože jsem doma v chvatu zapomněla sendviče a protožejsme měli kupu času, rozhodli jsme se ho vyplnit v McDonaldu zaplňováním mezer ve střevech a žaludku, neb jako školní koordinátor zdravého životního stylu musím mít aktuální přehled o tom, jestli jsou přesolené smažené hranolky a hamburgery s podivnou okurkou stále ještě nezdravé.

Letadlo bylo mírně zpožděné, takže jsme v době plánovaného odletu v 18.25 ještě stále trdlíkovali v hale, ale co, hlavně, že poletí! Coby majitel dítěte mladšího pěti let jsme s holkama nastoupili mezi prvními, pohodlně se usadili, připoutali, vybalili časopisy a svačinu a radovali se, že kapitán letu vypadá, že je v dobré náladě. Záhy na to nám kapitán bodře sdělil, že do letadla cestou sem prásknul blesk a má na předku dvě díry, které budou muset prohlédnout technici, což taky může trvat dvě až tři hodiny, a že proto bude rychlejší zase hezky vystoupit a počkat na jiné letadlo, které co nevidět přiletí z Amsterodamu.

Nevím, kudy bouřku oblétalo letadlo z Amsterodamu, zřejmě přes Káhiru, navíc po třech hodinách čekání v hale kleknul počítačový systém, takže nás pak půl hodiny odbavovali manuálně, ale což. Mám tzv. pollyanovskou životní filozofii, tudíž věřím, že vždy se dá najít něco, z čeho se člověk může radovat, a tak jsem se radovala, že jsme v zasaženém letadle neseděli my (přestože už jsem slyšela o Faradajově kleci), že aerolinky mají k dispozici jiné letadlo (v minulosti mi už kolik letů ze stejného důvodu zrušili), a konečně že letiště Gatwick, v jehož hale opět trdlíkujem, pronajalo dvacet metrů čtverečních skvělé kavárně Costa.

Když jsme se nakonec po čtyřech hodinách opět pohodlně usadili, připoutali a vybalili časopisy (o svačině už nemohla být řeč), oznámil nám kapitán letu, že díky zpoždění obdržíme zdarma něco na zub a také něco na svlažení jazyka. Letadlo radostně zašumělo velkým očekáváním, načež bodrý kapitán suše upřesnil, že tekutá nabídka se nevztahuje na pivo, víno a jiné alkoholické nápoje, takže letadlo zase zklamaně ztichlo.

Vyrazili jsme na ranvej a po prudkém rozjezdu se vznesli. Podle mě se vždy jedná o nejlepší a nejbáječnější část letu, přestože mi ve výšce, kdy se domy promění na krabičky od čaje, vždy proletí hlavou, že teď už je to na zabití. Sotva se z krabiček od čaje staly krabičky od sirek, letadlo se prudce zakymácelo a o takový metr kleslo. Vyjekla jsem, chytla se sedadla před sebou a v duchu činilla pokání z toho, že jsem se v minulosti často smála manželovi, který má z létání panickou hrůzu, a pojídala přitom jeho příděl sušenek na cestu. Teď jsem se hystericky modlila já a zatímco se letadlo houpalo ze strany na stranu, přemýšlela jsem, jestli se nemám odpoutat, vyskočit na sedadlo a dát lidem poslední výzvu k usmíření se s Nejvyššími místy. Lehce mě také znervózňovalo, že jsem manželovi nepřeposlala kopii cestovního pojištění, a tudíž že ani nezbohatne o potenciálních pět tisíc libuší, na které ocenila můj život pojišťovna.

Turbulence jsme však naštěstí nechali rychle pod sebou a za sebou, a protože posádka začala servírovat občerstvení, hodila jsem se do klidu, navždy však usvědčena z pomíjivosti lidského života, a v Praze se pak s úlevou připojila k ostatním pasažerům, kteří pilotům po dosednutí na václavohavlovskou ranvej od srdce zatleskali.

Když jsme v jednu ráno přistáli, pomyslela jsem si unaveně, že nemůže být hůř, protože mě ještě čeká dvouhodinová cesta domů. Dvousethlavý zástup lidí, dychtící přepravit se z Prahy do Londýna a čekající na náš čtyři hodiny zpožděný let, ukázal, že hůř rozhodně být může. V hale totiž nebyla Costa. A to ti chudáci ještě nevěděli, že jsme jim cestou do zemského ráje sežrali všechny sendviče, na které mají ze zákona nárok.

Autor: Alena Damijo | pondělí 13.4.2015 8:35 | karma článku: 20.34 | přečteno: 1054x

Další články blogera

Alena Damijo

Z bláta do louže aneb britské léto pod stanem

Hurá, týdenní festival alias rodinná dovolená pod stanem v kouzelném anglickém národním parku New Forest je konečně tady! Organizátor akce navíc už v lednu s úsměvem prorokoval slunečno a teploty neklesající pod 29 °C.

7.8.2017 v 10:30 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 400 | Diskuse

Alena Damijo

Přišel, viděl, vyfotil a nasdílel

Je léto, cestujeme, a pak nadšeně sdílíme své fotky. Na prstech rukou a nohou bych ale spočetla snímky ze svého dětství, odžitého ve fotografické době kamenné (černobílá Alenka s dortem, černobílá Alenka se setřičkou u vánočního

10.7.2017 v 13:00 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 616 | Diskuse

Alena Damijo

Kniha z blogů – o Anglii hezky česky

Vždycky jsem ráda psala. Nejdřív slohy, pak dopisy, s rozvojem e-doby také e-maily a nakonec blogy tady na idnes.cz. Nejvíc mě psaní chytlo, když jsem přijela sem do Londýna, a začala se e-šířit o tom, jak se tady žije,

26.6.2017 v 13:00 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 458 | Diskuse

Alena Damijo

Co vidíš na obrazovce?

Tuhle jsem vyprávěla své desetileté dceři, deprimované faktem, že je poslední ve třídě, kdo nemá mobil, že já obdržela první utržené sluchátko až ve věku 22 let – ono pádlo vážilo kilo, kapacita vnitřní paměti činila deset sms,

15.5.2017 v 12:30 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 820 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiří Jurčák

Ligurie – Cinque Terre

Cinque Terre je v Itálii něco podobného, jako u nás Telč či Český Krumlov. Historie kam se podíváš, navíc posazená v subtropických zahradách na útesech nad samým mořem.

19.8.2017 v 12:46 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 122 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 204: Že nevíte kdo vymyslel matematické znaménko rovná se (=) ?

Na území britského Walesu najdeme množství turisticky atraktivních lokalit. Za návštěvu stojí kromě hradů i zdejší tři národní parky. Prvním navštíveným byl Pembrokeshire Coast National Park a v něm krásné pobřežní městečko Tenby

19.8.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Ervín Dostálek

Báječné místo k narození - 203:Prvním navštíveným hradem ve vzpurném Walesu byl Caerphilly

Wales má nejvíc hradů na světě - kolem čtyř stovek. Na konci 13. st. obsadil s konečnou platností Wales anglický král Edward I. a spoutal jej "železným kruhem" královských hradů. Prvním z nich byl hrad Caerphilly 10km od Cardiffu

18.8.2017 v 21:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Korálový miniatlas (III) – Mix 1

Narodili jsme se příliš pozdě na to, abychom mohli v Rudém moři cokoli nového objevit a pojmenovat. Tamní tvorové byli definováni dávno před námi, někteří už v druhé polovině 18. století.

18.8.2017 v 18:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Ervín Dostálek

Místo báječné k narození - 202: Cardiff

Millennium Stadium pro 75 tisíc sedících diváků pro mistrovství světa v ragby i zápasy OH ve fotbalu i vystoupení Madonny a dalších zpěváků a hudebních těles, i hrad, centrum, přístav - to je Cardiff (Caerdydd), metropole Walesu.

18.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 13.00 Průměrná čtenost 2166

Vždycky jsem milovala knížky a nesnášela cizí jazyky, a tak jsem vystudovala bohemistiku. Bůh má však smysl pro humor: Původně roční aupairský pobyt v Londýně se protáhl na patnáct let, a aby (jazykové) ironie nebylo málo, učím na prvním stupni anglické základky číst a psát malá Briťata. 

A co se té lásky ke knihám týče - listy z tohoto blogu, a  mnohé další, letos vydal Ikar knižně pod názvem "Anglické listí aneb Coolturní šok".

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.