Jak jsem ředitelovala londýnské základce
Zároveň jsem obrdžela seznam rodičů a žáků, s nimiž byly v posledních dnech problémy, a nafásla číslo na horkou linku sociálního odboru ochrany dětí.
Ve čtvrtek odpoledne jsem se v dobrém rozmaru vrátila z konference zpátky do školy a přemýšlela, že půjdu dřív domů, nicméně jsem měla takový neurčitý pocit, že mám něco udělat, a jak jsem se tak pofklakovala po třídě, našla jsem na stole vzkaz od učitele čtvrté třídy. Psal, že jede zítra na výlet, že místo něj přijde supl, a ať na třídu občas kouknu, že byli tento týden takoví mladí a neklidní. Šla jsem mu za zprávu pěkně poděkovat a zároveň hodila řeč s kolegyní, jež profesně rostla skrz rádoby ředitelování ten den. Ujistila mě, že vše bylo super klidné,a že za celý den napsala asi dvě řádky na jedno z třiceti vysvědčení, jež máme za 14 dnů odevzdat, protože neustále řešila přestupky čtvrťáků a páťáků. Hned jsem se začala na pátek ještě víc těšit!
Pocit, že mám ještě něco zařídit, neustupoval, ale stále jsem si nemohla vzpomenout co, a tak jsem místo toho šla napsat do sborovny na tabuli denní rozvrh na zítřek. A protože jsem najednou získala dojem, že mám spoustu času, dokreslila jsem do rohu sluníčko a kolem pár kytiček, neb estetika je důležitá věc. Po zkušenosti z minula, kdy jsem při šéfování čelila nekonečné řadě řečnických otázek typu jestli zavřeme školu a půjdeme do hospody, jsem zároveň vyhotovila ceduli s nápisem:
Ne, nemůžeme zavřít školu už v poledne.
Ne, nemohu zvýšit platy.
Ano, můžete mi přinést čokolády, dortíčky, zmrzlinu či kafe od Itala.
(Btw obrdžela jsem prdlačku, o čemž se pochopitelně zmíním v pondělním hlášení skutečné ředitelce, protože taková neúcta k osobě nadřízené by se na pracovišti rozhodně neměla tolerovat!)
Přes již vrozenou pokoru (ano, Skromnost je mé prostřední jméno) musím říct, že jsem byla s výsledkem svého uměleckého denního rozvrhu spokojena. Zcela neskromně jsem také doufala, že někdo z vytříbeného slohu pochopí, že jsem na výšce absolvovala výběrový seminář kreativního psaní, a rovněž že sluníčko a kytičky nenechají nikoho na pochybách o tom, že jsem ve věku 8 – 10 let chodila na výtvarku do lidušky. (A proč se nepochlubit, když už jsem tak v tom nestoudném chvástání, vypracovala jsem se v kresbě za ty dva roky z dvojky z milosti na jedničku z milosti. S domácími švestičkami, jež jsem tehdy soudruhu učiteli poctivě nosila, to samozřejmě nemá nic co do činění.)
I přes usmívající se sluníčko v rohu tabule mě ovšem neopustil pocit, že mám pořád ještě něco udělat, ale stále jsem nevěděla co, a tak jsem jen vyzvedla z družiny starší dceru, a vydaly jsme se na vlak.
Ten nám ujel před nosem, ale protože bylo teprve půl šesté, rozhodly jsme se pro courák, co jel o stanici vedle, a že zbytek dojdem. Cestou mi několikrát volal manžel, který byl ten den na školení, ale nikdy jsem telefon z kabelky nevyštrachala včas, a pak to zase nebral on (ach, ty tunely!). Když jsme došli domů, překvapilo mě, že byt je prázdný, i usoudila jsem, že šel asi s tříletou Péťou, o kterou se přes den stará, pokud teda není dítě ve školce, nakupovat. Rozhodla jsem se mu zavolat, načež jsem si všimla, že mám zmeškaný hovor z nějakého místního čísla, a projel mnou ochromující blesk v podobě rovnice Manžel + školení = Petruška poprvé celý den ve školce. Zároveň jsem si vzpomněla, jak jsem den předtím choti bodře slíbila, že Péťu do půl šesté vyzvednu, a také jak on před měsícem zapomněl ve škole starší dítě, když já jsem jela k zubaři, a jak jsme pak měli celý večer tichou domácnost.
Rychlostí Ussaine Bolta sprintujícího na londýnském olympijském stadionu jsme vyběhli z domu, a zároveň jsem telefonovala do školky. Ti mi sdělili, že dítě zrovna manžel vyzvednul, a v předtuše blesků a hromů (tentokrát nic co do činění s Boltem, jehož jméno samozřejmě v angličtině znamená Blesk) jsme se odebrali domů. Tam jsem se intenzivně modlila za to, aby se bouřka rychle přehnala. Když už jsem při modlitbě potila krev, přišel manžel, podivil se, proč jsem Péťu nevyzvedla, a já se omluvila za zapomenutí. Že prý ok a hlavně, že to dobře dopadlo.
A zatímco mi padal obrovský kámen ze srdce, došla jsem ke dvoum klíčovým závěrům:
1. Že si říďa nemohla vybrat spolehlivějšího a zodpovědnějšího člověka, který by měl druhý den na starost 240 dětí
a
2. že jsme si teď s manželem co se týče zapomínání vlastních dětí fifty fifty.
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2026x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com