Jak jsem se stala slepicí
Šup zpátky do vykydaného kurníčku! ( )
jež byly tehdy v módě, zcela nemoderní maskáčový vzorek.
Ze sousedovic chovu si ještě vybavuji mladého kohoutka, který se nedal nazvat jinak než bastardem. Ten totiž pravidelně a zcela zákeřně útočil na sousedovic dceru, a my ostatní se mu proto raději obloukem vyhýbali, i když to znamenalo prodloužit si procházku v trusím potoku o několik metrů. Nevím, jakou měrou se bastard podílel na rozšíření chovu nosnic, ale co mě se týče, ani sekera ho nebyla hodna.
Netřeba se proto divit, že kromě slepice na paprice, kuřecích nuget a míchaných vajíček na očesnekované topince jsem k těmto ptákům chovala vztah zcela chladný, ba téměř mrazivý. Ledy prolomily až dobrácké slepice, které se od mé tehdy dvouleté dcery nechávaly radostně krmit starým chlebem. Bohužel vztahy s majiteli přátelských slepic (jiní sousedé, ne majitelé kohouta – bastarda) klesly hluboko pod bod mrazu poté, co můj tatík omylem jednu dobráckou běhnu přejel.
V Londýně jsem si slepic a kuřat všímala maximálně v chladicích a mrazicích boxech. Změna nastala poté, co mi ve škole někdo hodil do přihrádky leták s nabídkou „živých vajec“. Matně se mi vybavilo, jak jsem kdysi v jedné škole kuřátka viděla a jak moc se to dětem i jejich rodičům líbilo. I zašla jsem za ředitelkou, blížil se zrovna konec finančního roku a byl vydán zákaz vešekerého objednávání pomůcek překračujících částku L2, jestli bych mohla deset „živých vajíček“ za L260 objednat. Ředitelka zašla za finanční ředitelkou, řekla jí, aby vyškrábala zbytky ze všech rozpočtů, a tím budoucím kuřátkům v naší předškolní třídě požehnala.
Vaječný program je velmi prostý a naprosto přizpůsobený velkoměstským laikům, kteří mají o životním cyklu slepic jen velmi, ale velmi mlhavou představu. V pondělí dorazí do školy farmář s inkubátorem, chovným boxem, hoblinami, krmením, miskou na vodu, žárovkou, náhradní žárovkou, manuálem a kartonem s deseti vajíčky. Farmář všechno nastaví, všechno vysvětlí, sám vloží vejce do inkubátoru a za každou větou zmíní, že kdyby něco, tak na inkuboši je číslo horké linky, která je připravena 24 hodin denně a 7 dní v týdnu zodpovědět jakýkoli sebehloupější dotaz. To mě uklidnilo.
Kuřata se normálně vylíhnou za 21 dní, ale firma dodává zárodky, které jsou zhruba dva dny před dnem D, tj. vejce přivezou v pondělí, ve středu se vylíhnou a za týden v pátek si zase všechno odvezou, včetně těch kuřat, teda pokud se někdo nerozhodne ponechat si je. Nejsem zarytý milovník domácího zvířectva, a musím se proto přiznat, že maximální desetidenní přítomnost živého tvora mi maximálně vyhovuje.
Farmář Richard nám sdělil, že vejce by se měla začít líhnout ve středu, že do čtvrtka by měla být všechna kuřátka ze skořápek venku a když ne, tak máme ta neproklubaná v pátek tiše zlikvidovat. Několikrát zdůraznil, že v žádném případě nemáme očekávat, že se vylíhne všech deset, a že už osm bude velký úspěch. „I pod slepicí,“ povídal, „jich někdy přežije jen 30 %.“
V úterý se objevila první prasklinka a my se od ní nemohli odtrhnout. Ve středu brzy ráno mi volal školník, nadšený kuřatomil, že první slepička je na světě, ale že má na sobě nalepenou skořápku a co s tím má dělat. Přišlo mi vtipné, že mě žádá o radu, protože ačkoli byla vejce v mojí třídě a za jejich „wellbeing“ jsem byla odpovědná já, mé znalosti se od ostatních kolegů lišily jen přečtením několikastránkového manuálu.
Celou středu jsme pak pozorovali, jak se kuřata líhnou a následně opeřují, a byli z toho úplně na větvi. Po skončení vyučování jsme se s kolegy sesedli kolem inkubátoru a dvě hodiny pozorovali, jak se kuřátka lopotí, snaží se ťapat, vyčerpáním padají na hubu, respektive na zobák, a zase usínají. Školu jsem opustila až před šestou, a to jenom proto, že bylo třeba vrazit mé dítě do postele.
Ve čtvrtek brzy ráno mi poslal školník, stále nadšenější kuřatomil, zprávu, že máme deset kuřátek (zázrak nad zázraky). Od žlutých miminek nemohli oči odtrhnout ani děti, ani jejich rodičové, a jedna matka dokonce projevila zájem vzít si kuřátko po skončení programu domů. I vzpomněla jsem si, jak do školy přivedla své téměř čtyřleté dítě v plenách, a byla jsem ráda, že jsem jí mohla sdělit, že o slepičky je velký zájem a někdo jiný už si je zamluvil.
Abychom neměli zvířátek málo, objevily se ve třídě myši. Podle toho, co povídali ostatní lidé, žijící ve východním Londýně, jsem získala pocit, že myši udělaly na východní Londýn frontální útok, protože spousta mých známých, žijících v této oblasti, byla jejich návštěvou najednou poctěna. Myš, kterou jsem náhodou načapala u nás ve třídě, jsem statečně ubila dětskou hrací kostkou, za což jsem si vysloužila velice lichotivou přezdívku Zabiják.
V pátek jsem s překvapením zjistila, jak přítulná umí taková kuřátka být, a to dokonce i v rukou Zabijáka. Když jsem je kydala, některá kvíkala, ale mé pšš, pšš, kterým jsem vždy uklidňovala své plačící dítě, zabralo i na má nevlastní mláďátka, a jedno mi dokonce při hlazení usnulo ve dlaních. Byl to úžasný pocit. Takový, který vám může dát jen zjištění, že pro někoho jste prostě dokonalá...slepice.
Alena Damijo
Jak jsem potkala anglického krále
„Příští středu teda děláme ty pohovory na novou školní účetní, platí to?“ ptám se ředitelky, zatímco listuju diářem. „Jo vidíš, to musíme přesunout, protože jsme byli pozvaní na setkání s vysokým královským hodnostářem."
Alena Damijo
Půl života za Malou louží
Nedávno jsem oslavila své dvacáté přivandrovalečtiny do Anglie. Z tehdejší vyjukané aupairky se stala úča na základce, místo (nuzného) kapesného beru (nuznou) výplatu a stav svobodná, bezdětná se léty proměnil ve vdaná, sdětná.
Alena Damijo
Co je láska?
Jako spousta náctiletých, i já měla v šestnácti pocit, že jsem prakticky expert na vztahy mezi mužem a ženou. Jednak jsem přečetla všechny "Rudolfovky", a pak jsem taky měla sešit s citáty moudrých filozofů, autorů a umělců.
Alena Damijo
Je to jen drobnost, taková maličkost
Možná jsem to slovo jen měla dát do uvozovek. Maličkosti jsou totiž obrovská věc! Koho někdy týral zub, ten rozumí; koho trápí teď, ten při čtení těchto řádků horlivě přikyvuje a na oteklé tváři má bolestí lehce zkroucený úsměv.
Alena Damijo
Kovářova vánoční kobyla
Kovářova kobyla prý chodí bosa. Miluju česká přísloví a vidím v nich hlubokou moudrost věků, ale s tímhle jsem až do nedávna tak úplně nesouhlasila – přece když něco umím, tak tím spíš to udělám doma pro sebe a svou rodinu, ne?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Rusové zasévají v Charkově strach. Utečte, dokud je čas, hrozí obyvatelům
Kreml provádí koordinovanou leteckou a informační operaci proti Charkovu s cílem vyvolat mezi...
Koalici rozdělují výše daňové slevy na poplatníka i výpověď bez udání důvodu
Rozpory ve vládní koalici u zásadních věcí přibývají s blížícími se volbami, ale i kvůli tomu, že...
Británie uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, oznámil premiér
Britská vláda uvede zbrojní průmysl do válečného režimu, uvedl v úterý britský premiér Rishi Sunak...
Herečky ze Zlaté labutě vydražily rekvizity ze seriálu pro děti z dětských domovů
Seriál Zlatá labuť se blíží do finále, a proto TV Nova uspořádala v sobotu charitativní akci v Art...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2026x
KNIŽNÍ VÝPLODY:
Anglické listí (2017)
Mé anglické sezony (2018)
Angličan v Česku aneb Czech Me Out (2019)
Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy (2021)
Rozmarná Anglie aneb Nikdy není tak zle (2023)
PŘIPRAVUJE SE:
Srdečné pozdravy z Řecka (Ikar, 07/24)
Detaily knih:
https://www.knizniklub.cz/autori/59210-alena-damijo.html
Kontakt: damijoa@gmail.com