Mámo, táto, v komoře je...krysa!

  (U příležitosti 3. výročí příchodu okupačních krys do našeho domova.) Začalo to nenápadně, ba téměř nevinně, po přestěhování do nového přízemního bytu. Jednoho večera se Estherka vzbudila na kojení, a zatímco nasávala, 

 

zaslechla jsem z kuchyně podezřelé zvuky. Ztuhla jsem, protože minulý týden vykradli sousedy, a já byla sama doma s kojencem. Brzy se však ukázalo, že zvuky jsou šustivé, i usoudila jsem, že zloděj by po naší sbírce igelitek asi nešel, i vydala jsem se opatrně na průzkum. Zvuky ustaly, a tak jsem šla s modlitbou na rtech spát. Ráno mi manžel, obeznámený s mým podezřením, že v komoře je myš, hlásil, že to žádná myš není, ale že teče hadice a odtud asi ty zvuky. Ukázalo se, že má pravdu, hadice skutečně tekla, ale jen proto, že byla nahlodaná od myši. Stejně jako sáček s rýží a bramborama. A všude se válely bobky.

Pak bylo pár týdnů ticho po pěšině, když tu jsem si jednoho rána všimla, že z manželova pracovním batohu na mě zírá díra o velikosti 5 x 5 cm a před ní jsou vysypané drobky od chleba, který v batohu měl. Bobky však nikde, a tak jsme se vzájemně utvrzovali v tom, že se mu to asi stalo v práci nebo kdovíkde, přestože jsem si byla na 90 % jistá, že včera večer tam ta díra ještě nebyla. Koneckonců myš jen nahlodává, takhle velkou džuznu by nezvládla.

Blížily se Vánoce a já napekla perníky, večer jsem je ozdobila a nechala do rána na ubrouscích zaschnout. Ráno byly na stole jen ubrousky, perníky zmizely. Podezřívala jsem chotě, ale ten se dušoval, že v tom prsty ani jazýček nemá. Byla to ohromná záhada – kdy, jak a kam perníky zmizely?? Kdyby to byla myš, tak jich nahlodá pár, rozcupuje ubrousky, hodí pár bobků a zmizí. Jenže ubrousky byly netknuté, bobek ani jeden a třicet perníků v čudu. Ten den jsme našli rozhryzaný Estherčin bryndáček, který mi spadl z jídelní židličky. Bylo jasné, že k nám něco stále chodí na hody, ale s perníky jsme si to nespojili. To až o pár dnů později.

Upekla jsem hned dvě várky perníků, protože jsem je chtěla prodávat na anglickém vánočním trhu. Krásně jsem je nazdobila a každý jednotlivě zabalila do sáčku, a všech šedesát naskládala do krabice a utěsnila denním tiskem. Krabici jsem nechala na jídelním stole, abych jí ráno prostě popadla a vyrazila. Chvíli na to, co jsem zhasla světlo a zapadla do ložnice, se z kuchyně začaly ozývat zvuky, které se nedaly s hryzáním krabice prostě zaměnit. Snažila jsem se představit, co se teď v kuchyni asi děje, ale nenašla jsem odvahu jít se podívat. Když  přišel manžel ráno z práce, vzbudil mě a ukázal mi obrovskou díru v krabici. Ani jsem se nepodívala, kolik tam toho zbylo, a šla se pokusit usnout, přemýšlejíc, jestli je nemorální a nehygienické pozůstalé perníčky prodávat. Ráno mi dalo zcela jasnou odpověď – prodávat nebylo co, protože perníky do jednoho zmizely. Zůstaly akorád noviny, jimiž byly utěsněny. Teď už bylo jasné, že naším cizopasníkem není myš, ale krysa, protože myš by nedokázala odtáhnout šedesát perníků zabalených v igelitu. A ta krysa má zřejmě ještě pár kamarádek. Bylo mi mdlo z pomyšlení, že po koberci, na němž se za dne válí Estherka (byť na hrací dece), běhají za noci krysy.

A tak jsem vyrazila na vánoční trh bez perníčků, naštěstí se ale dobře prodávaly moje fotky, a tak jsem si z utržených peněz kupovala místo parády pastičky na krysy a dezinfekční prostředky. Rovněž jsme doma zavedli preventivní opatření – žádné jídlo nenechávat přes noc venku, veškeré nádobí uklízet, ráno vydezinfikovat kuchyni a obývák. Tito pachatelé se totiž rádi vrací na místo činu a zkoumají, jestli opět něco nenajdou. Moje pečení jim navíc evidentně zachutnalo.

Velice jsem si také obohatila anglickou slovní zásobu o výrazy typu rodent (hlodavec), lepidlová pastička na krysy (rat glue), škůdce (pest), deratizace a dezinsekce (pest control) a provětrala peněženku nakupováním různých zaručených prostředků na likvidaci nežádoucích návštěvníků, z nichž ani jeden nepomohl. „Tvá láska je marná, tvá touha je marná, marný je tvůj sen“, píše Viktor Dyk ve svém Krysaři. Moje touha zbavit se krys skutečně vypadala jako marná, ale nehodlala jsem vzdát se tak lehce.

Otevřela jsem Zlaté stránky a začala obvolávat firmy, specializující se na „pest control“. Ukázalo se, že by bylo levnější mít problémy s přemnoženými holuby, nicméně krysy nám vyjdou levněji než červotoči. Přesto jsem měla pocit, že bych Ł150 (asi 4500 Kč) dokázala utratit mnohem příjemnějším způsobem.

Dykův Krysař s poetickým jménem Kristián odvedl z města Hameln všechny děti jako trest za to, že mu lakomí radní odmítli za jeho práci zaplatit. Moderní krysaři se z příběhu zřejmě poučili a pojistili tím, že zaplatit se jim musí hned při první návštěvě, při níž nakladou jed.

Náš krysař se jmenoval zcela nepoeticky Jason a pocházel z Jamajky. Byl velice přátelský a o krysách toho spoustu věděl. Svěřil se nám, že deratizace je sice dobrý byznys, ale je v tom velká konkurence. Aby také ne, když v Británii žije asi 60 milionů obyvatel a přibližně stejný počet krys. Každý tu tedy máme svojí krysičku... Krysy jsou přemnožené, roznášejí nemoci a odolávají všemožným jedům. Jason nás povzbudil tím, že jed, který u  nás naklade, vůbec nemusí zabrat, ale že to budeme zkoušet až dokud něco nezabere. Vyprávěl nám veselý příběh o tom, jak se v jednom domě krys nemohli zbavit, přestože zkoušeli jed přimíchat do všech možných i nemožných potravin, včetně rádoby oblíbeného sýra. Chytří hlodavci se chytli až na návnadu v tuňákovi.

S jedem je vůbec potíž, protože tito hlodavci se chovají jako mrchožrouti, tj. když najdou něco nového, tak si jen uďobnou a pak čekají, jestli jim nebudu špatně, a až pak pokračují. Musí se proto používat takové chemikálie, které jsou dostatečně silné, aby zabily už po pozření malého množství, ale zároveň aby usmrtily až se zpožděním. Jason nás poučil, že jed se neutralizuje oříšky. Pokud krysa sežere jed a krátce na to buráky, nic jí to neudělá. Je to prý také první pomoc pro lidi, kteří jed omylem pozřou (tvrdil Jason).

Krysař nám také vysvětlil, že přítomnost krys a myší se pozná podle (ne)přítomnosti exkrementu. Pokud nacházíte bobky, máte myši. Pokud vidíte stopy po hlodavcích, ale bobek ani jeden, jedná se pravděpodobně o krysy. Krysy mohou přenášet až třicet různých chorob včetně tyfu, salmonely a moru a byly pravděpodobně příčinou morové rány v polovině 14. století, jež skosila 75 milionů obyvatel Evropy, Blízkého východu a Asie.

Po nakladení návnady nás Jason varoval, že možná v noci uslyšíme hlodaní, a že to je dobré znamení. Hlodavci se nažerou, a pak někde padnou venku. Hlodání jsme skutečně slyšeli, ale navzdory tomu, že krysy jsou noční živočichové, jsme se jejich hryzáním mohli opájet téměř celých 24 hodin denně, přičemž nám zvířátka lezla i na pračku, kde ohlodala návody ke všem spotřebičům včetně instrukcí jak správně používat repelent na krysy. Na ten se ještě vyčůraly. Byla jsem ráda, že máme všechny spotřebiče v efektních dřevěných skříňkách, a že se mi tedy krysy při vaření nemotají pod nohama.

Za pár dnů bylo ticho,a tak jsem usoudila, že už asi někde padly, a doufala, že nepadly nám za linkou. Ve stanovený den přišel Jason opět na kontrolu, prohlásil, že hlodavci se u nás měli  dobře, že teď je všechno ou kej a kdyby přišli znovu, ať mu brnknem. Leč jak praví Viktor Dyk: „Krysař, cizinko, je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé vidí ho rádi přicházet. Ale odcházeti vidí ho mnohem raději.”

Jason byl sympaťák, ale skutečně jsem ho viděla ráda odcházet. Uběhlo několik let. Jasona jsme od té doby neviděli. Zdá se, že má touha nebyla marná. Krysy jsou pryč.